Ne, nebojte se, nebudu se vracet ke kultovnímu filmu ze života reálsocialistických veksláků. Spíš mě tohle slovo napadlo při sledování komentářů k chování TOP 09 při nedávné předvánoční vládní krizi. Průšvih ODS byl médii záhy přetaven ve spor Věcí veřejných a ODS. Jako obvykle začala upadat do zapomnění podstata konfliktu – podezření na korupční skandál na Ministerstvu životního prostředí s přesahem do Prahy. V jednom z četných komentářů zaznělo, že ODS udělala cosi, „vévéčka „ udělaly zase něco jiného a TOP 09 pro změnu neudělala nic! Jaké nic jsme to vlastně udělali? Stali jsme se stabilizačním faktorem rozhoupané koalice. Někdo na české politické scéně zodpovědný být musí. Naše země musí odskočit z cesty do dluhových pekel, kterou nastoupila ještě před známým výrokem pana Špidly, že zdroje jsou. Dlouho neřešené problémy, absence dlouhodobých vizí a koncepcí v základních oborech jako je vzdělání, penzijní systém, financování zdravotnictví, absence moderní technické infrastruktury i řešení dokonce ještě předlistopadových i nových ekologických průšvihů nám poslední dobou padá na hlavu. Nic na tom nemění skutečnost, že řada jiných zemí je na tom ještě hůř! Je škoda, že média se až na vyjímky, věnují spíše globálním dluhovým průšvihům než jejich konkrétním průmětům do osudů jednotlivců i rodin.
Nezodpovědná politika v Řecku, Irsku, Portugalsku, Španělsku a dál, kam se člověk podívá, není problémem anonymních států. Už dnes tamní obyvatelé cítí ve svých peněženkách politickou nezodpovědnost a bude hůř. Zatím je krize zjemňována masivními injekcemi emitovaných peněz. Zatím se tisknou, dluhy horentně narůstají. Jen málokdo však přemýšlí, co budou další kroky? Kdo ty dluhy bude platit? Evropa ztrácí krok za bouřlivě se rozvíjejícími asijskými ekonomikami. Bude vůbec generovat takové zdroje, které ještě zvládnutí dluhů umožní? A TOP 09 vyčítané škrty jsou jedním z důležitých nástrojů stabilizace veřejných rozpočtů. Tyhle, údajně jednoduché škrty, pak samy o sobě navozují řadu politických témat. Stačí zmínit otázku stavebního spoření, omezení výstavby dopravní infrastruktury, škrty v sociální oblasti a nedostatek peněz na školství a vědu. Takže škrty jsou nejenom prostým zatažením za brzdu, jak se domnívá Zdeněk Zbořil ve svém téměř absolutně pomýleném hodnocení TOP 09 (Parlamentní listy 5.12. 2010). Dokonce si myslím, že vůbec není na škodu systému nejdříve finance ubrat, a teprve potom přistoupit k reformě.
