V uplynulých týdnech neveřejně, tento týden již zcela otevřeně, vpadlo do české politiky téma jaderné energie a česko-německých vztahů. Němečtí zelení, zjevně v euforii z posledních zemských voleb a z průzkumů veřejného mínění (které jim přisuzují 26% podporu), si na naši republiku vyšlápli hodně zostra. Expert strany Zelených pro energetiku Hans Josef Fell v pondělí používal vůči naší zemi formulace, které asi dost našinců zvedly ze židle. Němci nás nebudou mít rádi, pokud neodstoupíme od jádra. Dokonce žádná německá politická strana nepodpoří nákup elektřiny z Temelína, nebo Dukovan. Jako by o tom v Německu rozhodovali politici. Pan Fell volil silná slova navzdory tomu, že článek 194 Lisabonské smlouvy mluví naprosto jasně. Energetický mix je plně v kompetenci členských států. Zřejmě německé Zelené pálí dobré bydlo a budou chtít německou ekonomiku, a možná i českou, rozhodit. Jinak jeho výpadům nerozumím. Nevím, jak by se Němci tvářili, kdyby naši politici začali oplácet stejnou mincí? Tak jen pro pořádek: Německo má velmi nízké přenosové kapacity v severojižním směru. Velký boom výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vede k tomu, že německá síť je přetížena. Svoji nedostatečnost řeší dnes na úkor naší sítě. Ta je přetoky nerovnoměrně a často náhodně zatěžována. Stačí, aby vítr na severu Německa změnil svoji intenzitu. Zatím Němcům za tuto nestabilitu nic neúčtujeme. Podle odhadu by německé přetoky přišly při zpoplatnění naše sousedy asi na 7 miliard korun ročně.
Němečtí Zelení asi nedomýšlejí všechny konsekvence svých prohlášení. Hrubý domácí produkt naší země je z 85% tvořen exportem. V tuto chvíli nás nad vodou drží export produktů ze zpracovatelského průmyslu. V těch třetinu vstupních nákladů tvoří energie. Společnost ČEZ je většinově vlastněna státem. Od roku 2004 odvedl na daních, dividendách a z prodeje akcií do státního rozpočtu 271 miliard korun. Jen za poslední roky -rok 2008 – 82 miliard (včetně prodeje akcií), rok 2009- 45 miliard a rok 2010- 41 miliard korun. Je jasné, že skokové odstavení jaderných elektráren by tyto tento zdroj financí vynulopvalo. Vysoká škola ekonomická před nedávnem provedla ekonomickou analýzu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Do roku 2030 z kapes našich občanů odplyne na podporu zelené energie více než 600 miliard korun, za což bude vyrobena elektřina v hodnotě něco přes 40 miliard korun.
Svět se rozhodně bude už v blízké budoucnosti ubírat cestou výroby čistých forem energií. Bez jasného zvládnutí všech aspektů její výroby, distribuce a skladování je hazardem vývoj urychlovat. Zelení nadšenci lidstvo už několikrát dostali do slepé uličky. Masové pěstování technických plodin pro výrobu biopaliv zvedlo cenu potravin a vyhladovělo nejchudší část populace, za své ve jménu biopaliv a biomasy berou deštné pralesy v Amazonii, jednostranně orientované zemědělství povede k vyčerpání produkčního potenciálu zemědělské půdy. O dalších aspektech nemluvě. Je nanejvýš potřebné, aby ke každému typu výroby energie byla spočítána ekologická stopa. Tedy veškeré ekologické zátěže životního prostředí, kterými daná technologie v procesu výroby, fungování i likvidace prostředí zatěžuje. Potom se může ukázat, že hodně „ekologických“ produktů není vůbec ekologické.
Ale zpět k německé straně Zelených. Evropu obchází strašidlo dluhové krize a následné recese. Přilévat v tuto chvíli olej do už tak přetopeného eurokotle, je vrcholně nebezpečné.
