Raketoplán Atlantis 21. července symbolicky neuzavírá jen jednu éru amerického kosmického výzkumu. Ten pro nejbližší období, díky Obamovým zásahům, tápe v temnotách. Od počátku šedesátých let minulého století se poprvé Spojené státy vyrovnávají se skutečností, že bez cizího nosiče, cizí země, člověka do vesmíru nedostanou. Paradoxem doby je, že na orbitální stanici ISS budou dopravovat americké astronauty Rusové, kteří byli kdysi v sovětsko-amerických kosmických závodech poraženi na hlavu. Samozřejmě můžeme argumentovat nákladností kosmického výzkumu, zbytečností platit drahé mise s lidskou posádkou, když tam můžete vyslat odolné stroje bez nutnosti vytvářet složité prostředí nezbytné pro přežití lidského organismu. Ale o jaké nákladnosti se bavíme? Spíš bych měl obavy, aby USA kosmická diskontinuita nepřišla hodně draho.
Nejen řada dobových režimních pisálků, ale i poměrně seriózních odborníků, se na sklonku programu APOLLO a následně předháněli ve lkaní, co by vynaložené prostředky přinesly za dobrodiní, pokud by byly věnovány na školství, zdravotnictví (konkrétně byl uváděn výzkum rakoviny), nebo do podpory sociálně slabých. Program APOLLO se rozjel neuvěřitelným tempem poté, co Sověti uspěli se svým Sputnikem. Mluvilo se tehdy dokonce o šoku ze Sputniku. Ego Američanů, podpořené ekonomickou silou a vzdělaností, utrpělo vážný šrám. Pokud však odhlédneme od tohoto psychologického faktoru, program APOLLO přivedl Spojené státy k technologické revoluci, která je vynesla na piedestal světového technologického lídra. Stačí namátkou připomenout, že kosmický výzkum přinesl řadě dalších ryze komerčních oborů nové materiály (např. kevlar), nové postupy při vytváření systémů s vysokou spolehlivostí, položil základy praktické kosmické komunikace, nové elektronické součástky s vysokou odolností a spolehlivostí a koneckonců i internet. Málo zmiňovaný je fakt, že rozsáhlý a náročný projekt donutil ke spolupráci tisíce firem a desítky tisíc lidí. Deviza, která je dnes klíčovým faktorem moderní ekonomiky pro třetí tisíciletí. Výsledky kosmického výzkumu dnes užíváme denně, aniž si to uvědomujeme. Krátce řečeno, americký kosmický výzkum změnil náš život více, než si myslíme.
Spojené státy ztrácejí svůj tah na kosmickou branku v době, kdy je země horentně zadlužena, kdy jejím věřitelem je rozvíjející se Čína, kdy v některých oborech země začíná ztrácet dech a čeká v obavách na další teroristický útok. Pokud kongresmani neustoupí v navýšení limitu zadlužení, USA budou ve vážných problémech už v následujících dnech. Široká veřejnost až dnes ví, co je toxický balíček (svět bankovních produktů), prašivé dluhopisy, odpad (dluhopisy), a koneckonců i bankrot, zabalený do méně nápadného termínu restrukturalizace dluhu. Američané se mnohokrát v historii dostali ze zdánlivě beznadějné situace. Držme jim palce i nyní, držíme tím vlastně palce i sami sobě. Klasické latinské heslo praví: Per Aspera ad Astra- přes problémy ke hvězdám. Tedy pro euroatlantickou civilizaci si přejme a něco pro to dělejme: Per Aspera ad Astra.
