Poslanecká sněmovna má na stole novelu tzv. Energetického zákona. Správci energetické rozvodné sítě nejen v České republice, ale prakticky všude na světě, musí řešit problém regulace zdrojů. Větrné a solární elektrárny jsou měkkými, či chcete-li, pulsujícími zdroji. V praxi to znamená, že jejich energetické příspěvky do sítě nejsou stabilní, ale odvisí od aktuálních přírodních podmínek. V praxi to znamená, že nastávají situace, kdy dodávky energie z těchto zdrojů způsobují přetížení sítě, pokud na straně spotřebitelů není odpovídající odběr. V krajních
Nyní dochází ke známým kolapsům sítí, které známe jako „black out“. Zákonodárci se musí vypořádat s tím, které všechny zdroje budou v případě přetížení sítě odpojeny tak, aby se systém dostal do rovnováhy. Kontroverze budí návrh, že mezi odpojované zdroje budou patřit nejen solární a větrné elektrárny, ale i malé vodní zdroje. Tato nejčistší forma výroby energie v přírodě má nyní nést na svých bedrech důsledky přehnaného solárního a větrného šílenství. Malé vodní elektrárny jsou velmi žádanou formou drobného podnikání a plní celou řadu dalších pozitivních ekologických funkcí. Manipulační řády elektráren jsou nastaveny citlivě s ohledem na stabilitu říčních průtoků a další ekologické faktory. Chování provozovatelů těchto děl navíc musí reflektovat i aktuální přírodní podmínky, například to, zda je vodní tok zamrzlý apod.
Předvídavost výroby elektrické energie na malých vodních elektrárnách je výrazně vyšší, než u větrných a solárních zdrojů. Koncem loňského roku sněmovna prosadila omezení podpory solárních elektráren, což asi bude ještě mít dohru u soudů a arbitráží. Nyní budeme muset řešit dilema, zda změníme podmínky podnikání s malými vodními elektrárnami.
