Až úsměvně možná zněl titulek čtvrtečních Hospodářských novin „Řecká dieta začíná“. Pokud se však nad současnými problémy Řecka, Itálie, Španělska, Portugalska , Irska a vlastně celé eurozóny zamyslíme hlouběji, možná dojdeme k závěru, že jedna významná éra evropského kontinentu končí. Končí sen o klidné prosperující Evropě v podobě, kterou známe. V plamenech řeckých nepokojů se rozpadá iluze, že blahobyt lze pomocí dotačních transferů vyvážet uměle od lidí, kteří si svoji prosperitu odpracovali k těm, co by na ni asi sami nedosáhli. Masivní dotace z Bruselu zafungovaly jako ona pověstná čertova smlouva, ve které sice čert zajistil princezně po omezenou dobu štěstí na zemi, ale po jeho konci přišlo peklo. Paradoxně Česká republika má štěstí, že ještě není tak dlouho přisáta na eurodotace, jako dnešní země PIGS. I naši politici si ještě dnes myslí, že evropské dotace jsou peníze zdarma, které mohou napomoci hospodářskému rozvoji. Ale dnes už se jasně ukazuje, co pravicovým ekonomům bylo jasné vždycky. Žádné peníze nejsou zadarmo, dotace přispívají k plýtvání, korupci a špatnému hospodaření. Pokud dnes mluvíme o konkurenceschopnosti, potom velká část dotací působí jako onen pověstný písek, sypaný do soukolí. Dotace nedostávají často ti nejlepší, ale ti, co mají nejlepší konexe. Dotace křiví podnikatelské prostředí a pomáhají často neefektivním odvětvím na úkor zdravých a perspektivních oborů a firem. Ať milovníci finančních transferů uvedou jediný stát na zemi, který dosáhl prosperity díky dotacím! Dotace v Řecku nabyly obludného rozsahu. Evropské a řecké dotace již v roce 1985 dosáhly úhrnné hodnoty 24% hrubého domácího produktu země. Už v polovině devadesátých let profesor athénské Vysoké školy ekonomické George Alogoskoufis varoval, že „pokud dotace nejsou řádně užity a pečlivě sledovány, takovéto transfery mohou vyústit v investiční projekty s nízkou, nebo dokonce zápornou, společenskou produktivitou, přičemž mají minimální efekt na hospodářský růst“.
Jak funguje reálná ekonomika, lze vystopovat i v českém hospodářském prostředí. Tvrdá data jsou jasná. Efektivita naší ekonomiky klesá. Směrem ke dnu ji stahuje neefektivní veřejná správa a na ní „přisátá“ odvětví. Asi tušíte, že premiantem je v tomto ohledu stavebnictví. Naopak, světové konkurenci vystavený zpracovatelský průmysl dnes zachraňuje českou ekonomiku před fatálním propadem. Zatímco stavebnictví se „pakovalo“ v minulých letech ze státního rozpočtu a strukturálníchj fondů, téměř „opuštěný“ zpracovatelský průmysl si musel pomoci sám. A k našemu štěstí, si pomohl! A pokud někdo chce i nadále přehánět význam výstavby předražených silnic, měl by dát na stůl jasná data, o kolik se u nových dálnic zvedla prosperita tamních firem. Nikdo nezpochybňuje, že je příjemné a bezpečnější jet po dálnici, než popojíždět v koloně po obyčejné silnici.
