Světové akciové trhy tentokrát nevyčkaly konec hlavní letní sezóny a nekompromisně hlavní hráče probraly po návratu ze slunných pláží. Světe div se, generátorem turbulencí, největších od roku 2007, se stala Zemanem a Klausem obdivovaná Čína. Jistě si ještě pamatujete na začátek finanční krize ve Spojených státech v roce 2007. Čínská ekonomika tehdy „standardně“ rostla dvojciferným číslem. Začátek světové krize byl tehdy provázen i morálním fiaskem amerických bankéřů a burzovních makléřů. Čínští soudruzi tehdy, a celkem právem, vypeskovali Američany za způsobenou krizi a morální selhání. To bylo pro některé naše politiky a tzv. ekonomy signálem, že USA jako velmoc končí. Dokonce predikovali brzký konec dolaru jako světové měny. Američané se s krizí celkem solidně vyrovnali, i když vyhráno nemají. S čím se ale potýkají asi dodnes, je jakási morální kocovina.
Již příští dny a týdny mohou naznačit, jak hluboká čínská krize bude. Čínské „černé pondělí“, jak 24. srpen 2015 okamžitě dostal kód, skutečně zamával nejen Čínou (již dopoledne jejich burza propadla o 8.5%), ale všemi burzami světa včetně pražské. Předchozí čínské intervence skončily naprostým fiaskem a je otázkou, do jaké míry má stát ještě vývoj pod kontrolou. Čínská ekonomika má ve své konstituci zabudovánu třaskavinu, jejíž eliminace rozhodně nebude jednoduchá. Již několik roků dynamicky narůstá zadlužení domácností a firem. Jestliže v roce 2008 to bylo nějakých 125 % HDP, dnes je to 207% HDP a každým dnem narůstá. Zatímco v USA byla množina ohrožených investorů do jisté míry omezená, v Číně se do investování na burze pustil kde kdo z etablující se střední třídy a řada nemovitých si na nákup akcií dokonce brala úvěry. Jejich hrozící bankrot se může stát i sociálním a následně politickým problémem. O skutečném rozsahu hrozící katastrofy se však mohou znalci čínských poměrů pouze dohadovat. O serióznosti vládními činiteli zveřejňovaných datech kolují hluboké pochybnosti. Když si vzpomeneme na konsekvence americké a čínské krize, musíme v řadě charakteristik konstatovat: „jako přes kopírák“.
Možná jste zaznamenali, že poslední dobou trochu utichl humbuk o naší zlaté žíle v ruské ekonomice. Není divu. Poté, co se na světových trzích rekordně propadla cena ropy, ruský zázrak utržil vážný šrám, rozhodně větší, než ze sankcí EU a USA. Teď ruské hospodářství čelí další výzvě. Ceny ropy opět zamířily dolů. Rusko zatím neintervenovalo, šetří zřejmě devizové rezervy na ještě horší časy. Ekonomika v uplynulém období klesla o 4.6% , a pokud bude ropa mířit na nějakých 40 dolarů za barel, budou si muset Rusové za dolar připlatit. Očekávaný kurs by byl cca 75 rublů. Pokud by chtěla ruská centrální banka masivně intervenovat, mohou se devizové rezervy rychle umenšovat. Při nákupu na světových trzích by ale mohla narazit na embargo. Potom by se protiruské sankce staly noční můrou Vladimíra Vladimiroviče.
Jeden velký rozdíl mezi krizí v demokraciích a polo či celo totalitách přece jenom existuje. V demokraciích máte přece jen větší šanci dobrat se seriózních zpráv a přizpůsobit jim svoje chování. Chudnutí ruského obyvatelstva už je jasně viditelné delší dobu. Na karlovarských nemovitostech visí nápisy „ Na prodej“ a Rusů viditelně ubylo nejen tam. Od čínských turistů si nejen naše stověžatá hodně slibuje. Pozor prosím na přehnaný optimismus. Alespoň prozatím.
František Laudát, poslanec TOP 09
