Nevím, zda nedělní otázky Václava Moravce, v části věnované problematice dopravy, byly ještě kocourkovem, nebo už se jednalo o cosi horšího. Dopravě rozumí každý držitel řidičského oprávnění, a tomu odpovídala snad již od druhé poloviny devadesátých let chuť politiků do tohoto resortu zasahovat v míře nevídané. Hamižnost velkých firem, které si ochočily nejen ministry, ale zejména manažery investorské organizace, přinesla svoje trpké ovoce. České dopravní stavitelství je v krizi, která zřejmě v novodobé historii nemá obdoby. To ostatně zaznělo i na nedávném zasedání Podvýboru pro dopravu na půdě Poslanecké sněmovny.
901 závad na devíti kilometrech ostravské části dálnice D1 je jen špičkou ledovce. Z emotivní nedělní debaty je jisté pouze to, že daňový poplatník si snad objednal dálnici, nikoli pokus o asfaltobetonové ztvárnění kozího hřbetu. Asi se ptáte, co je pod tou viditelnou špičkou ledovce? Je to Ředitelství silnic a dálnic ČR, které je ve stavu úpadku, absence technologické kázně při výstavbě i údržbě silnic, přemrštěné ceny dodavatelů, absence moderních materiálů, absence zásad technické politiky ministerstva dopravy, neuvěřitelná ztráta profesní cti stavařů i projektantů, a tak bychom mohli pokračovat v neradostném výčtu dál. Fundované profesionály nahradili patolízalové, jejichž jedinou kvalifikací byla stranická příslušnost a poslušnost. Po zásahu protikorupční policie možná přibyla i další kvalifikace vybírat peníze od dodavatelů a transferovat je asi nejen do partajních kapes. Zatím se spekuluje o existenci seznamu sociálního demokrata Hally, na kterém jsou údajní příjemci peněz. Je logické, že nosiči peněz nejsou finanční perpetum mobile. Měl by platit zákon zachování financí – součet peněz vybraných je roven součtu peněz vydaných. Jinými slovy, celkový objem korupčních finančních prostředků je konstatntní, čili, jak říkával Jan Werich s Miroslavem Horníčkem, neměnný.
Otázkou je, jak dlouho bude trvat náprava dopravního marasmu, pokud se ještě vůbec nápravy občan dočká. Stačí mimo jiné podotknout, že pánové na ŘSD převážně v letech 2008 a 2009 bez Sněmovny zavlekli stát do závazků ve výši bezmála třiceti miliard korun. Zatím viník není znám. Pokud by pokračovalo realizační snižování závazků letošním tempem, máme co dělat následujících 30 roků. Věru nevábná vyhlídka. Stávající vedení SFDI se tak může třeba stavět na hlavu, ale skokové změny poměrů dosáhnout nemůže, i kdyby chtělo sebevíc.
