Ano, proces s jakýmkoliv Rusem je interní záležitostí Ruska. Konec konců i přístup Ruska a jeho vládců k dodržováni a naplňování a ochraně lidských práv a svobod je také jeho interní záležitostí, dokud tím neporušuje mezinárodní smlouvy, ke kterým se zavázalo. Naším zájmem je, a to je neoddiskutovatelné, mít korektní vztahy s Ruskem. Zdůrazňuji korektní, nikoliv vztahy založené na servilitě a poddanském postavení. Toho totiž Rusové zneužijí. Uvedu dva aktuální příklady, které mohou být velmi rychle na pořadu dne.
První je očkování - Rusové jsou na koni. Tuší, že mají šanci prorazit se svou propagandisticky nazvanou vakcínou a využívají toho. Vědí, že státy hladové po očkování teď rády přivřou oči nad spoustou věcí, jen aby se ke Sputniku V dostaly. A to je ten nejhorší přístup, jaký může být. Protože se snadno může stát, že dodávky z Moskvy přijdou až teprve po tom, co se „Západ“ přestane vztekat právě kvůli represím a porušování lidských práv v Rusku.
Druhý jsou Dukovany. Stále se přemýšlí o tom, jestli se má ruská státní společnost Rosatom pustit do soutěže o nové reaktory. Když se tam pustí, tak se snadno může stát, že se najednou dodávky materiálů začnou zdržovat, stavba se pozastaví, technologie nebudou fungovat… a Rus bude říkat, že když přestaneme mluvit o Navalném a podobných věcech, tak to všechno fungovat začne.
Korektní diplomatické vztahy se nerovnají zavírání očí nad tím špatným, co se u našich protějšků děje. Pokud se česká zahraniční politika chce vrátit tam, kde byla za Václava Havla a chce být respektována právě pro svůj přístup k ochraně lidských práv a svobod, musí se naučit občas chovat jako to vzteklé štěně a dát jasně a rázně najevo, kde jsou hranice, za které prostě nepůjde. Protože se starým, opelichaným psem, který jen vrčí a odmítá se naučit cokoliv nového, se nikdo na úrovni bavit nebude.
Takového psa jen zaženete do boudy. V lepším případě. V horším případě ho napřed nakopnete, abyste mu dali najevo, kdo je tu pánem.
