V polovině druhé dekády našeho století je jedinou jistotou nejistota. Jako exemplární příklad může posloužit Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Kromě desítky let doutnajícího konfliktu v Severním Irsku mezi katolíky a protestanty, zbytek Británie byl kompaktním ostrovem stability, jistoty tradiční demokracie. Ale ani to už dnes neplatí. Nedávné referendum o vystoupení Skotska ještě země ustála. Nyní však hrozí, že jedna z nejkvalitnějších státních značek může zanedlouho zmizet. Chování londýnského starosty ukazuje, že Cameron nebude mít vůbec jednoduché přesvědčit voliče, aby 23. června hlasovali pro setrvání Británie v Evropské unii. Pokud si Angličané myslí, že odchodem z Unie vyřeší svoje problémy, hluboce se mýlí. Jako příklad může posloužit rozpad Československa. Tehdy také někteří namlouvali veřejnosti, že teď už si konečně vládneme sami a bez penězovodu na Slovensko raketovou rychlostí poletíme už jen k růžovým zítřkům.
Bruselské jednání muselo být velmi tvrdé. O tom svědčil nejen zarputilý Cameronův výraz obličeje, ale i nervózní nálada okolí. Prakticky bez zaznamenání byl přejit nehorázný výrok Nigela Farage na adresu naší země. Pronesl něco ve stylu – tak se podívejte, kam jsme to dopracovali. Náš premiér, premiér Velké Británie se chodí prosit nějaké České republiky, malé České republiky. A tenhle anglický „gentleman“ byl a je vzorem některých našich politiků! Právě takoví fešáci mě utvrzují v názoru, že Evropská unie má smysl a že bez ní bude mnohem, mnohem hůř!
František Laudát, předseda Poslaneckého klubu TOP 09
