Koalice ODS a ČSSD si v Praze schválila v březnu asi nejnezodpovědnější rozpočet v moderních dějinách. Jeho jediným smyslem je nesmyslné utrácení – a dlouhodobý rozvoj města, nebo stabilita jeho financí, musely jít stranou. Zejména v kapitole Doprava se koalice dostala, především vůči státu, do role pilně utrácejícího dítěte. Stát je sice obecně chápán jako nejméně efektivní hospodář, ale proto by snad ještě neměl být okrádán.
Dlouhodobé vize profesionálů by se měly zabývat zvýšením dostupnosti Prahy v rámci české kotliny s cílem zvýšit počet lidí, kteří mohou do našeho hlavního města dojíždět za prací. Tím by se podpořil růst služeb a všech navazujících činností. Při rozumné podpoře se tak může snadno zvýšit kvalitativní význam Prahy v globální konkurenci evropských či světových velkoměst a podpořit inovační potenciál celé České republiky. Nic z takového uvažování ovšem v novém rozpočtu Prahy nenajdete.
Nenajdete tam ani spoustu dalších opatření: úspornější dopravní prostředky u kterých by zadavatele, tedy Dopravní podnik, zajímal vzájemný poměr úspory paliva a nižší poruchovosti. Nenajdete tam konkrétní plány rozvoje cyklostezek, které podle ověřených zkušeností ze světa dlouhodobě zlepší životní styl občanů a sníží tak i zatížení zdravotnictví. Takhle totiž přemýšlejí profesionálové, nebo privátní firmy, kterým záleží na šetření každé koruny.
Copak koalice opravdu v rámci veřejného sektoru neumí najít možnosti investovat s vyhlídkou na dlouhodobé zúročení vložených prostředků? Samozřejmě, že to možné je. A opravdu to není až tak neznámá písnička.
Například výstavba a lepší využití P+R parkovišť – tedy pohodlných parkovacích ploch na okrajích Prahy odkud se snadno a rychle dostanete do centra s pomocí MHD. Původní investice na jejich výstavbu se částečně vrací díky poplatkům za parkování, zvýšeným tržbám veřejné dopravy, čistšímu životnímu prostředí, které pak společně v důsledku přitáhnou další ekonomické aktivity, nové firmy a pracovní příležitosti.
Nebo dobudování páteřních komunikací, které mohou právě v kombinaci s vhodnou „parkovací“ politikou dopravu významně zrychlit a přitom příliš město nezatížit. Nepřekvapí, že na pražské radiály rozpočet pro rok 2011 téměř zapomíná.
Nebo budovat nové trasy veřejné dopravy jen tam, kde to vyžaduje zjištěná poptávka. Protože v takových oblastech se dopravní proud vlastně automaticky přesouvá z individuální dopravy na MHD se stejnými důsledky jako u P+R parkovišť. Naopak a samozřejmě - pokud město utrácí na investice v místech, kde dopravní modely podobnou návaznost nepředpovídají, jako je třeba trasa metra A, efekt je ve srovnání s vhodnějšími investicemi zanedbatelný. Veřejná doprava pro objem cestujících tam totiž dostačuje, anebo je možné podpořit výstavbu efektivnějšího dopravního prostředku jako je vlak. O multiplikačním efektu pak už bohužel nelze mluvit vůbec. Proč Praha neumí hospodařit s veřejnými zdroji? Veřejný sektor totiž nemusí být špatným hospodářem.
