Představenstvo Dopravního podniku v pondělí schválilo staronový kontroverzní projekt na zavedení turniketů v pražském metru. Návrh leží před politickou reprezentací již potřetí. Přitom zřejmé důvody pro jeho odmítnutí stále trvají.
Zastupitelskému výboru pro dopravu byla v minulém týdnu prezentována studie firmy Deloitte, výsledek analýzy za tři miliony korun. Ačkoliv hlavními argumenty pro zavedení turniketů v metru je zvýšení bezpečnosti a lepší výběr jízdného, právě tyto dvě základní věci analýza nejen nevysvětluje, ale dokonce zpochybňuje. Ale popořadě:
Bezpečnost v metru neohrožují bezdomovci a neplatiči jízdného. Pokud se vůbec občan dostane do nezáviděníhodné situace z hlediska bezpečnosti, jedná se velmi často o sociálně vyšinutého jedince, u kterého není nikde napsáno, že nebude mít zaplacené jízdné. Bezdomovci a tolik otravný zápach lidského pižma je mnohem větším problémem v povrchové dopravě. Ale dávejte pokutu bezdomovcům, když víte, že ji nikdy ani nemohou zaplatit!
Analýza se v několika hanebně zpracovaných grafech snaží navodit dojem, že v Praze je 30 % obyvatel spíše nebo rozhodně nespokojeno s osobní bezpečností v metru. 14 % obyvatel tuto „nebezpečnost“ klade za vinu lidem bez platné jízdenky. Moc by mě zajímal průzkum, kolik lidí se cítí bezpečně v Praze.
Celých 56 % obyvatel odpovědělo, že někdy jezdí načerno. V tom jsou zahrnuty kategorie: výjimečně, občas, půl na půl, často a vždy a také neví. Kdo tedy vlastně jezdí načerno? Ti, kteří si koupí celoroční jízdenku a občas zapomenou? Pro ně chceme vybudovat turnikety? Chceme, aby tito lidé platili dvakrát? Tomu tedy říkám služba lidem.
Aby turnikety stoprocentně plnily svou funkci a tedy do systému metra nevpustily ani procento černých pasažérů, musí být hlídány zaměstnanci a nejlépe i policií tak, jak je to např.v některých stanicích v Londýně. Náklady na takového služby „navíc“ však analýza úmyslně opomíjí.
Daný projekt je značně zkreslen argumentačně i finančně a jeho návratnost i při nejvyšší míře optimismu není v řádu jednotek let.
Hlavní argumenty Dopravního podniku o nutnosti důslednějšího výběru finančních prostředků od černých pasažérů v konečném důsledku zcela blednou před nedávnými kotrmelci s jízdným zdarma pro vybrané skupiny obyvatel, před nekoncepčně provedenými outsourcingovými projekty minulosti či před nákupem nových dopravních prostředků.
Další vyhazování peněz za takto nejisté projekty s pochybným zadáním je ekonomický hazard, na který Praha peníze nemá. Mejdan totiž už dávno skončil, jen v dopravním podniku, navázaném pupeční šňůrou na magistrátní peníze, ještě hraje potichu hudba.
