Válka v Afghánistánu a Iráku jasně ukázala trend, kterým se ubírá bezpečnostní byznys. Soukromé bezpečnostní společnosti (např. Blackwater, G4S a mnoho dalších) nahrazují činnosti státních složek policejního a vojenského charakteru. Budují se soukromé „armády“, jejichž cílem je pouze generovat zisk. Velikost tohoto odvětví je skutečně impozantní - např. v roce 2010 by měl dosáhnout celkový počet zaměstnanců těchto společností v Afghánistánu kolem 150 tisíc.
Důvodů, proč jsou soukromé bezpečnostní společnosti pro některé úkoly najímány, je hned několik. Především dosahují stejných cílů levněji ve srovnání s pravidelnou armádou. Dále je pro veřejnost politicky „stravitelnější“ oznámení o tom, že byl zabit zaměstnanec bezpečnostní společnosti, než že padl za vlast voják. V neposlední řadě nevyžadují neustálou pozornost a péči politiků, narozdíl od ozbrojených sil, protože nemají vojenské tradice ani kontinuitu. Politik zkrátka zadá úkol, vyčlení prostředky na jeho splnění, podepíše smlouvu a dál se nemusí o nic starat.
V České republice jsme svědky stejného trendu. Povšimněme si například, že v mnoha vojenských objektech už nevykonávají fyzickou ostrahu vojáci, nýbrž zaměstnanci agentur. Obdobně v Praze jsou městskými částmi najímány bezpečnostní agentury, aby suplovaly činnost Městské policie. Z poslední doby se jedná např. o bezpečnostní agenturu ABL (mecenáš politické strany Věci veřejné), kterou najala MČ Praha 10, aby bránila potyčkám mezi bezdomovci a drobné kriminalitě v rizikových oblastech.
Proti klasickým službám fyzické ostrahy, kdy si soukromé společnosti najímají od bezpečnostních agentur bezpečnostní pracovníky, jistě nelze nic namítat. Kontroverze přichází ve chvíli, kdy agentura vstupuje do vztahu mezi státem a občanem, tedy v momentě, kdy vystupuje proti občanovi ve jménu státu/města (tedy například hlídky, které mají dohlížet na veřejný pořádek). Rizik je celá řada - od nedostatečné kvalifikace pracovníků přes vytváření privátních zájmových skupin až po šikanu „nepohodlných“ občanů.
Existují jistě rozumné důvody (zejména ekonomické) pro to, aby si město najímalo některé bezpečnostní služby formou outsourcingu - typicky se může jednat například o recepční služby, sběr injekčních stříkaček, snad i provoz některých nemovitostí. Jsem však přesvědčen, že v oblasti přímého výkonu policejní služby a v citlivých oblastech, kde stát nebo město autoritativně vystupuje vůči občanovi, nemá soukromá bezpečnostní agentura co pohledávat.
