Určitě souhlasíte, že vzdělání je investice k nezaplacení. Praha 6 investuje do kvalitního vzdělávání svých dětí hodně, přeci jen je ale i v této oblasti co zlepšit. Radnice by mohla a měla cíleně podporovat talentované studenty, kterým by mohla finančně pomoci se studiem v zahraničí. TOP 09 pro Prahu 6 chce zavést grant starosty. Ten by byl určen pro studenty středních a vysokých škol s vynikajícím prospěchem, kteří mají trvalé bydliště na Praze 6 a rozhodnou se strávit školní rok nebo semestr svého studia na škole v zahraničí. Věříme, že taková investice je smysluplná a Praze 6 se v budoucnosti vrátí.
V zahraničí již nějaký čas funguje jeden sympatický model péče o seniory. Jednoduše řečeno: senioři chodí do školky. O co jde? V Rakousku, Německu a ostatních státech se budují domovy důchodců společně s mateřskými školami. Každé takové zařízení je vybavenou jakousi mix-zónou, kde si babičky a dědečkové mohou hrát a povídat s dětmi a ony s nimi. Pokud o to zrovna zájem nemají, zůstanou ve své části domova, a tráví čas po svém. Tento model je velmi lidský z několika důvodů – seniorům zpříjemňuje pobyt v domově, děti si naopak od mala zvykají na staré lidi, učí se vnímat jejich potřeby, respektovat je a chovat se k nim s úctou. V dnešní době, kdy se právě úcta ke stáří začíná z naší společnosti podivným způsobem vytrácet, je budování takových domovů zajímavou výzvou.
Když si koupíte něco přes internet a necháte si zboží doručit domů, můžete jednoduše sledovat stav vaší zásilky. Kde se zrovna nachází, za jak dlouho vám ji dovezou, kdy si ji můžete vyzvednout sami atd. Co kdyby takto fungovala i vaše radnice? Myslíme si, že to možné je. Podali byste si žádost, průběh jejího vyřizování byste mohli sledovat on-line a o jejím vyřízení by vás úřad informoval SMS zprávou nebo e-mailem. Stejně tak o průběhu správních řízení a ostatních podání. A co kdyby bylo možné takto elektronicky a bez nutnosti na úřad vůbec chodit vyřizovat maximum žádosti? Nevěříte tomu? My ano a uděláme pro to maximum.
Na Praze 6 se byty v minulosti privatizovaly v několika vlnách. To samozřejmě není nic špatného. Přinejmenším diskutabilní jsou ale praktiky, ke kterým v průběhu privatizací docházelo a stále ještě dochází. Celkem běžnou praxí se už stalo to, že nájemci obecních bytů je nabízejí prostřednictvím realitních kanceláří a prezentují je jako byty v osobním vlastnictví. Pravdu se zájemce o koupi dozví až při prohlídce: prodávající není vlastníkem nemovitosti a ve spolupráci s realitní kanceláří nabízí k prodeji cizí majetek. A také se dozví, že je vlastně všechno v pořádku – jen nejprve zaplatí část kupní ceny, která je ve skutečnosti cenou, za kterou nájemce od obce kupuje. Poté, co se vlastnictví nemovitosti převede z obce na nájemce, zájemce o koupi „doplatí“ zbytek tržní ceny. Je s podivem, že radnice takovéto praktiky toleruje. Privatizace bytového fondu by přece měla sloužit především k zajištění bydlení pro obyvatele Prahy 6. Pokud se už rozhodnou z naší městské části odstěhovat a nemovitost, kterou za výhodných podmínek získaly od radnice, prodat, udělat to mohou. Ale určitě až po jejím převodu, nikoliv v době, kdy vlastnická práva k nemovitosti stále ještě drží obec. Je otázkou, do jaké míry tomu může obec zabránit. Troufám si hádat, že by pomohlo zavedení sankcí, které by nájemce obecních bytů od těchto praktik odradily, nebo by kupující společně s výhodnou cenou získali i závazek bydlet v Praze 6 alespoň rok. TOP 09 bude v příštím volebním období prosazovat revizi nakládání s nemovitým obecním majetkem. Nechceme, aby se s ním jakkoliv „šmelilo“.
Zkraje příštího roku by se měla otevřít prodloužená trasa A metra z Dejvické do Motola. Přestože je metro bezpochyby pro rychlost dopravy a životní prostředí pozitivní, jsou i tací, kteří z jeho otevření mají obavy. Množí se zprávy o chystaných omezeních povrchové dopravy, která prý díky metru nebude již tolik vytížená. Opak je pravdou. Nové metro obslouží pouze část Prahy 6, ale několika hustě obydleným částem - Dědina nebo Břevnov, se de-facto vyhne. Kdyby například přestal na Břevnov jezdit autobus 174, byla by to pro místní skutečná pohroma. Metro je dobré a vítané, ale nesmí těm, ke kterým nejede, vzít jejich spoje, které zajišťují pravidelnou dopravu do práce, do školy, nebo kamkoliv jinam. Městská část a její vedení bohužel o těchto věcech nemůže rozhodovat. Může ale apelovat na správce dopravy v Praze, v tomto případě ROPID a dopravní podnik, aby vyhověly jejím požadavkům. Mohu vám slíbit, že hlas TOP 09 bude dostatečně silný na to, aby dopravní obslužnost celé městské části zůstala zachována v nejvyšší možné míře.
Chodníkový program je na Praze 6 oblíbený. Také ho štědře dotuje radnice, která v chodnících utopila za poslední roky tolik peněz, až by si člověk řekl, že se na Praze 6 chodí po alabastru. Opak je pravdou. Radnice totiž investuje do oprav chodníků, které jsou v dobrém technickém stavu a opomíjí ty, které jsou trochu stranou, v oblastech, kam „cizinci“ běžně nechodí a jsou skutečně v havarijním stavu. Chodníkový program jako takový nekritizujeme. Chceme ale, aby se opravy pěších cest dělaly s rozmyslem a tam, kde jsou opravdu zapotřebí. Chceme, aby ulice na Praze 6 byly vybaveny praktickým a kvalitním mobiliářem, který bude sloužit především jejím obyvatelům. Bezpečnost chodců nespočívá jen v přehledných přechodech a opatřeních, které zpomalí automobily. Ale také právě v kvalitě povrchu, po kterém chodci chodí, ve snížených obrubnících u přechodů, kterými budou moct najíždět maminky s kočárky a vozíčkáři, babičky s pojízdnými nákupními taškami. Důležité je kvalitní osvětlení, lavičky, které slouží primárně k odpočinku, ne k vylepování reklamy. Čistotu snad ani zdůrazňovat nemusíme.
Není to dávno, co jsem byl se synem na hřišti a řešil jsem celkem banální věc. Tedy – za normálních okolností banální, ovšem v danou chvíli a na daném místě se ukázala jako neřešitelná. Napadlo vás totiž někdy, že na dětských hřištích nejsou toalety pro děti, a také pro jejich rodiče? Vezmeme-li v úvahu, že konat potřebu na veřejných místech je zakázáno a sankcionováno, je s podivem, že lidé prakticky nemají na výběr, než zákaz porušovat. Anebo se předčasně vrátit domů, najít nejbližší restauraci… Vím, existují přísné hygienické normy a nařízení, ale říkám si, že nic není neřešitelné. Nedávno jsem byl na jednom festivalu, kde místo klasických nepříliš voňavých plastových budek měli kontejner, ve kterém byly regulérní toalety. A říkal jsem si, proč by obec nemohla maminkám a tatínkům zpříjemnit chvilky trávené s dětmi na hřišti a zbavit je stresu, zda to stihnou domů?
