Jak se Česko vypořádalo s koronovirovou krizí? A co je třeba udělat pro české zdravotnictví, aby do budoucna nezkolabovalo? Odpovídá v rozhovoru Šimon Reich, člen TOP 09 Praha 6.
Šimone, jak jsme podle tebe zvládli koronavirovou krizi?
Češi zvládli tuto hrozbu na jedničku s hvězdičkou, a to i navzdory nepřipravenosti státu a neschopnosti vlády. Lidé si pomáhali, takřka celý národ si během několika málo dní ušil roušky doma a na koleni, organizace a iniciativy pomáhající seniorům a dalším potřebným vyrostly jako houby po dešti. Mám z toho všeho obrovskou radost a hřeje mne to u srdce. Stále jsme jedna velká rodina, která umí držet při sobě a táhnout za jeden provaz. Půjčím si slova současného pana premiéra: „Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla.“ Jenže tentokrát jsou těmi nemehly on a jeho parta. Přesto buďme prosím stále ve střehu, kdyby se objevily nové vlny, což nelze v tuto chvíli zcela vyloučit. Není třeba propadat panice, ale také nesmíme usnout na vavřínech. Nyní bychom měli maximálně zapojit české výrobce ochranných pomůcek a zaplnit sklady státních hmotných rezerv.
Hovoříš často o kolapsu, ale nic takového jsme nepozorovali.
Je třeba si uvědomit několik věcí: Zaprvé, kolaps zdravotnictví, o kterém mluvím já, je pozvolný proces, během kterého klesá dostupnost a kvalita zdravotní péče. Ten probíhá a již dnes ho můžeme postupně registrovat. Jen si toho povšechněji všimnou spíše insideři, tedy ti, kteří se ve zdravotnictví pohybují v první linii. Koronavirová krize toto částečně a jednorázově urychlila (byla odložena péče, která je vyčíslena přibližně na 30 miliard korun). Za druhé, kolaps, který máš na mysli ty, nebo který si většina představí, když se tento pojem vysloví nahlas, se na vrub koronaviru odehrál v severní Itálii nebo např. ve městě New York. Ten u nás naštěstí nenastal a je to zásluha nejenom našich skvělých zdravotníků, ale vlastně nás všech. Jak jsem řekl – chovali jsme se zodpovědně, postarali jsme se sami o sebe, nenavštěvovali jsme zbytečně zdravotnická zařízení, a to po dostatečně dlouhou dobu.
Plyne z toho podle tebe nějaké ponaučení do budoucna?
Těch ponaučení je jistě celá řada. Pokud jde o můj pohled na věc, tak celá krize nám potvrdila dvě zásadní teze. 1) Nemusíme se bát, že bychom něco nezvládli. Zvládneme všechno, když budeme držet pospolu, čehož jsme stále schopni i navzdory naší velké názorové rozpolcenosti. Myšlenka českého národa a českého státu je stále živá a silná, a vyplatí se proto za ni v politice bojovat. 2) Nikdy se nemůžeme plně spolehnout na stát (resp. na vládu), a měli bychom si proto v budoucnu zvolit toho, kdo dává přednost pravdě před lží, upřímností před PR, odpovědnosti před popularitou a bezpečnosti před pohodlím. Proto je taky jedinou správnou volbou (alespoň z mého pohledu) solidní pravicová politika prosazující štíhlý stát, který lidem do věcí moc nekecá a moc toho po nich ani nechce.
Co je třeba udělat, aby zdravotnictví nezkolabovalo v budoucnu?
Racionální diskuze je problematická, protože laická veřejnost je dlouhodobě klamána stran skutečného stavu a skutečného (ne)fungování určitých procesů našeho zdravotnictví. Já se proto snažím do veřejného prostoru dostat v prvé řadě několik hlavních bodů, které jsou dlouhodobě nejvíce opomíjeny anebo zkreslovány. O neudržitelnosti financování systému hovořil již náš pan Kalousek před více než deseti lety. Řeknu ti tedy alespoň něco málo ve zkratce. Náš program pro zdravotnictví obsahuje indicie, se kterými se plně ztotožňuji. Např. definovat nadstandard a rozšířit pravomoce pojišťoven za současného snížení jejich politické kontroly v tom smyslu, že si budou moci více konkurovat, přičemž však adekvátně naroste jejich odpovědnost. Dále např. pozitivní motivace pacientů formou bonusů nebo legalizace šedé ekonomiky ve zdravotnictví. Je toho opravdu hodně a je to na delší povídání.
A je v našem současném programu něco, co ti v něm chybí?
Osobně se domnívám, že ten program je z valné většiny velmi dobrý. Je však třeba si ho jednak pořádně ujasnit a prodiskutovat vnitrostranicky a jednak ho začít vysvětlovat (nebo chceš-li „prodávat“) občanům tak, aby pochopili, že jim to přinese pozitivní změny. Já tam trochu postrádám některé body, které by uvítali mladí zdravotníci, přičemž nejde jen o to, že by je uvítali oni, ale jsou opravdu zásadní pro celý systém. Musíme se podrobně podívat na pre- a postgraduální vzdělávání, protože v současné době je to jedna velká katastrofa. To samé platí pro nábor zdravotníků z Východu (ze zemí mimo EU), který rovněž dost skřípe. Měli bychom se rovněž podívat na způsob financování záchranných služeb, speciálně pak na tu ve Středočeském kraji. Dále bych rád prosadil realokaci daně z tabáku a alkoholu do rozpočtu samotného zdravotnictví (v dnešní době jdou tyto daně do státního rozpočtu). Vždyť tyto daně platíme právě z toho důvodu, že se z nich má hradit péče spojená se zdravotními obtížemi vzniklými v souvislosti s užíváním těchto dvou látek, nebo ne? Sama naše paní předsedkyně mne recentně požádala, abych se na programu podílel. Bude to spousta práce, ale těším se na ni a jsem naší partaji nejen v tomto plně k službám.
Jedna věc jsou indicie nebo body programu. Ale co samotná legislativa?
Největší kámen úrazu je v samotném zákonu č. 48/ 1997 Sb., jehož některé části lze považovat dokonce za protiústavní. Musíme přenastavit samotná základní pravidla systému pojištění, která určují kudy, kam a jak tečou finance. Zákon samotný totiž umožňuje celou řadu paradoxů a nespravedlností. To pak vede k afunkčnosti systému již v jeho samotném základu. Jednotlivá pracoviště mohou za identickou práci dostávat různé úhrady. Nijak není, a ani nemůže být zohledněno, který poskytovatel zdravotní péče dělá svou práci lépe a který hůře. Poskytovatele mohou snadno postihnout sankce za překročení budgetu. To pak vede k tomu, že nevykonávají svou činnost dle svého nejlepší svědomí a vědomí, ale neeticky odmítají pacienty či některé lékařské výkony. A naopak ti poskytovatelé, kteří léčí adekvátně, mají nezřídka existenční problémy. Tzv. rezervy pojišťoven ve skutečnosti obsahují velkou část neproplacené ambulantní péče. Celé ekonomické prostředí našeho zdravotnictví je nanejvýš pokřivené. Netřeba dodávat, že ekonomickou výhodu získávají ti poskytovatelé, kteří se dokážou v současném netransparentním prostředí rychle a dobře zorientovat.
Slovo závěrem?
Vypněme počítače, sociální sítě a mobilní telefony. Sedněme si okolo stolu a pojďme si normálně povídat. Bavme se o tom, jak to udělat, abychom konečně dokončili dálnice, abychom v dohledné době postavili rychlodráhu, abychom pomohli zbohatnout chudým krajům naší republiky, abychom vzdělávali naše děti tak, že budou připraveny se v dospělosti postavit na svoje vlastní nohy za jakýchkoliv podmínek, abychom digitalizovali státní správu, abychom zreformovali důchodový systém, abychom zreformovali zdravotní systém, abychom navrátili hledání pravdy do veřejnoprávních médií, abychom se zbavili politických škůdců, abychom jednou provždy hodili za hlavu naši komunistickou minulost a abychom nabídli světu nějakou přidanou hodnotu. Prosím všechny, kterým na naší zemi opravdu záleží, aby si vybrali svou oblíbenou politickou stranu a vstoupili do ní. U nás v TOP 09 máme náruč otevřenou a jsme rádi za každou posilu. Už jenom zaplatit jednou ročně malý členský příspěvek je ve skutečnosti obrovskou pomocí pro demokracii. Demonstrovat a vyjadřovat se na sítích je důležité, ale politické zlo porazíme jedině politicky. Věřím, že to společně všechno zvládneme!
