Vážený pane velvyslanče, vážený pane senátore, vážený pane ministře, vážená paní primátorko, vážený pane generále, vážený pane plukovníku, paní starostko, vážení dámy a pánové.
Dovolte mi vás všechny zde srdečně přivítat na tradičním setkání, které Praha 6 pořádá k oslavě výročí vzniku samostatné a demokratické Československé republiky.
Státu, který dnes už neexistuje, ale přesto stále žije. Žije ve dvou demokratických republikách, které mají každá své vlastní problémy, ale tolik jich mají společných; každá prožívá své vlastní radosti, ale přitom téměř všechny spolu sdílí - že se až nabízí paralela rodinná. V Češích a Slovácích i nadále žije Československo, jejich matka a otec zároveň. Dostali jsme společnou výchovu, prošli si krizí i odlukou, abychom se k sobě vrátili, a prožili společně krásný život. A i když jsme se nakonec přeci jen v dobrém rozešli, zůstali jsme si nablízku i nadále a jsou z nás skvělí přátelé. Každý jiný. Ale přitom skoro na vlas stejní. Jeden rád vzpomíná na svoji slavnou a velkou minulost, protože se dosud nedokázal vyrovnat se svými dějinnými pády a pouští se do různých pokusů o normální život, aby dokola opakoval stejné chyby. Rád se nechá ošálit různými šarlatány, ale zatím se vždy dokázal z každé krize nakonec dostat. Tím dokazuje svoji houževnatost a lví sílu. Ten druhý má hrdosti na rozdávání. Je horlivý a temperamentní, je odbojný. Je plný života a síly, která ho neopustila celá staletí. Hoří v něm vatra, která vydává hromové dunění, která jen tak neuhasne. Umíme si jeden z druhého dělat legraci i na sebe žárlit. Ale nikdy jsme neměli potřebu se spolu bít. Jeden za druhého ano, ale jeden s druhým ne. A já si troufám říct, že je to proto, že v nás obou žije jeden duch a jedny ideály. Jsou to ideály Masarykovsko – Benešovsko – Štefánikovské, které přečkaly půl století totality a přežily nespočet pokusů o jejich likvidaci. Jsou to ideály společného života národů v demokratické společnosti postavené na pevných kořenech vzešlých z myšlenek Dobrovského a Štúra, Palackého a Kollára a opírající se o principy jako je vláda práva, tolerance, svoboda jednotlivce a respekt a úcta jednoho k druhému.
Dnes je v kurzu říkat, že demokracie je ohrožena. Ať to je anebo není pravda, demokracie má jednu skvělou vlastnost – dokázala už přežít ledasco a je neuvěřitelně vytrvalá. Živí ji totiž víra, že i když se může zdát, že vše bylo již ztraceno, bude určitě zase jednou dobře. Lidé jsou tvorové chybující, ale učenliví. A říká se také, že opakování je matka moudrosti. Opakováním stejných chyb se učíme, časem zmoudříme a ty stejné chyby přestaneme dál a dál opakovat. Je třeba ale v těchto myšlenkách vychovávat i naše děti, protože ideály Tomáše Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika jsou rodinné dědictví, o které by nebylo radno přijít. Poslední jmenovaný velmi dobře věděl, že "Zvíťazíme, ak budeme my Česi a Slováci, vždycky po boku. Keď sa podarí niekomu nás rozdvojiť, potom bude s nami zle. V jednote je sila. Prvou zásadou nášho boja je jednota a svornosť. To si, bratia, pamätajme." Zvítězíme, protože se opíráme o ideály, které historie potvrdila jako správné. Zvítězíme, protože jsme vytrvalí, houževnatí a pracovití. Zvítězíme, protože se nenecháme o své ideály připravit. A protože se učíme ze svých chyb. Češi najdou svůj domov a Slováci naplno ožijú.
Na záver, vážený pán veľvyslanec, aj vám ostatným tu v sále, ktorý ste Slováci, by so chcel z celého srdca poďakovať, že spoločne s vami môžeme celému svetu dokazovať, že mnoho storočné priateľské, férové, a vel’a l’udí hovorí aj bratské susedstvo a spolužitie dvoch štátov, je možné. Vďaka vám môžeme my dvaja a my všetci tu naozaj celému svetu ísť príkladom. Ísť príkladom v tom, že svet má a môže fungovať ako rodina. A som veľmi rád, že vďaka vám môžem ja povedať, že mám dvoch nádherných synov. Lebo keby nebolo Slovenska a Slovákov, nespoznal by som ich mamu. Vážený pan veľvyslanec, blahoželám vám i nám k deväťdesiatym narodeninám Československej Republiky a jej detí, Slovenskej republiky a Českej republiky.
