Člověk jako bytost nadaná rozumem již od nepaměti zvažuje, kde a jak, postavit své sídlo, tak, aby měl zajištěny optimální životní podmínky a dobré vztahy se sousedy. S rozrůstáním městských aglomerací ale už nestačí prostá úvaha, faktorů ovlivňujících možnost výstavby obydlí, továrny, nebo sportovního areálu, je tolik, že daly vzniknout specializovanému odvětví – územnímu plánování. Kromě věcí provozních a vztahových, například zvažování, jak a jakými funkcemi stavět objekt, aby nebránil ostatním v jejich zájmech, nebo neohrožoval kvalitu jejich života, se odstávají do popředí samozřejmé, ale ne méně důležité aspekty.
Na samém začátku textu k územně plánovací dokumentaci ve Stavebním zákoně je uvedeno:
„Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích." [1]
Podle úrovně, nebo podrobnosti územního plánu, lze rozlišit územní plán (pro Prahu, nebo její část – podle současné interpretace) a regulační plán. Předcházet musí ovšem Zásady územního rozvoje a to i v Praze, protože Praha je rovněž krajem.
Tyto plány pořizuje Hlavní město Praha a městské části se vyjadřují – v proceduře podle Statutu hl.m. Prahy.
Celospolečenské změny po listopadu 1989 vyvolaly naléhavou potřebu revize územního plánu z roku 1986, který přestal vyhovovat jak po stránce faktické, tak po stránce metodické. Nový územní plán se začal zpracovávat již v roce 1991 a od té doby prošel všemi stádii od konceptu přes souborné stanovisko až po návrh. Cílem tohoto územního plánu byla snaha vytvořit předpoklady pro harmonický rozvoj městského organizmu při respektování jedinečnosti území a kulturních hodnot.
Stávajícím územním plánem je pokryto celé území hlavního města. Proto se zabývá otázkami celoměstského významu, ale zachází do podrobností, které by slušely téměř plánu regulačnímu. Kopíruje stav území, jaký byl v době zpracování. Časově bylo řešení orientováno k roku 2010.
V současné době existuje pro území hlavního města pouze jeden platný regulační plán, pro území „Anenská" na Starém Městě. Nikdy nebyla tak silná politická vůle, aby byly dopracovány a projednány další regulační plány – Petrská, Praha 2 a další.
Dosavadní územní plán vycházel z metodiky, která preferovala určování funkcí, od větších (rozvojových) celků až po nejmenší plošky v rozsahu parcel. V podstatě byl opsán stávající stav, tam kde byla škola, mělo školské zařízení zůstat i nadále, kde byla poliklinika, mělo zůstat zdravotnické zařízení. Přeurčenost byla příčinou tisíců a tisíců změn, z nichž některé byly oprávněné, jiné pouze zátěrkou pro bezohlednou exploataci území. Absurdní situaci lze ukázat na příkladu bývalé Polikliniky Klimentská. Parcela, na které se nachází je označena VV (veřejná vybavenost), v původním znění ještě s písmenem Z, jako zdravotnictví. Poliklinika sloužila pro potřeby Středočeského kraje, později pro zdravotní pojišťovnu. Po té mnoho let prázdná chátrala, především proto, že pro tak velké zdravotní zařízení v centru není žádné uplatnění.
Bohužel se velmi často stávalo, že například nedodržení bytové funkce v centru, nebo možnost stavění v zeleni bylo jako změna, nebo úprava prohlasováno, po pečlivě zmanipulovaném hlasování.
Ve snaze učinit kvalitativně nový krok v územním plánování, zadal Útvar rozvoje zpracování územního plánu ve zcela novém pojetí.
Nový územní plán má mít nové všechno – od názvu po filozofii. V zadání se střídá název Územní plán pro obecnou část a Metropolitní plán pro konkrétnější požadavky (a naopak). Nový územní plán má být dvoúrovňový, obecnější pro celé území a podrobnější pro ta území, pro které bude pořízení územního plánu nezbytné.
Řešeným územím má být opět celé území hlavního města. Základní jednotkou mají být plochy – lokality, popsané především na základě shodného urbanistického charakteru. Tyto jednotky budou kategorizovány podle:
Snahou nového územního plánu je urbanisticky a provozně harmonické území, bez chaotického rozvoje a bez extrémních nových nároků na infrastrukturu.
Momentálně je zpracováno a do projednávajícího procesu vypuštěné Zadání. V tomto stádiu předpokládá pořizovatel, že městské části vyjádří svoje požadavky a náměty na zpracování. Především se jedná o:
Pro území Prahy 4 byly, za minulé politické reprezentace, zpracovány „limity výstavby". Po prověření, především co se týče míry zastavění, by mohly sloužit jako základ budoucích regulativů. Je samozřejmě nutné vyloučit podezření z přípravy podmínek pro developery, musí jít vždy o ochranu urbanistické struktury, zeleně a spíše o zlepšení stávajícího stavu. Neznamená to ale požadavek na zásahy do soukromého vlastnictví.
V tomto stadiu je nutné pečlivě naslouchat názorům starousedlíků a občanských iniciativ. Jejich názory a postoje vycházejí z důvěrné znalosti území a vždy obsahují přinejmenším racionální jádro.
Především je ale nutné pojmenovat zásadní problémy území, definovat místa a celky, kterých si vážíme případně vytipovat rozvojová území. Mezi požadavky by neměly chybět požadavky na infrastrukturu a občanskou vybavenost.
Teď právě je čas požadavky vznést a prostřednictvím Městské části uplatnit u zpracovatelů.
Jaromíra Eismannová
[1] Zdá se, že tato slova nikdo nečte.
