Mnoho kamarádů je ochotno za účelem pojídání kvalitní zeleniny přetrpět přecpané seznamy čekatelů, trmácet se na druhý konec Prahy s batohem na zádech a překonávat další rozličné překážky na cestě za okurkou, která vypadá, voní a chutná jako okurka.
Můj táta je fanda do zahrádkaření, naše chalupa nabízí spoustu příležitostí k realizaci nejrůznějších pěstitelských nápadů, a jeho vášeň tak může propukat naplno. Kromě toho nám sousedky a sousedi z vesnice, kde máme chalupu, neustále nabízejí vajíčka, čerstvé mléko, sem tam nějakou jitrničku ze zabíjačky a med od vlastních včel. Proto mi diskuze o bedýnkovém systému vždy připadaly spíše úsměvné. Ano, vážení, bedýnkujte, já jdu do spíže pro rajče z chalupy! Tedy tak to probíhalo dříve, protože díky rodinné zálibě tu „zdroje vždycky byly“ a já jsem zeleninu a ovoce ze supermarketu vlastně nikdy neochutnala, a jaká je průmyslově vyrobená marmeláda ani netuším, protože mám plnou spižírnu domácích, které přes zimu ani nestíhám sníst. Tedy měla jsem.
Tuhle zimu se situace změnila, z časových důvodů jsem nemohla jezdit na chalupu, a tak si pravidelně odebírat svou vlastní „bedýnku“ z rodinného sklepa. Neodhodlala jsem se k registraci do čekací listiny na bio bedýnky a trhy se zeleninou, která není chemicky ošetřována kvůli transkontinentální dopravě a dlouhodobému nevhodnému skladování, jsem na Praze 4 nenašla. V tu chvíli se téma „dostupnost zdravých a hlavně českých potravin“ kamarádů a kolegů stalo i mým tématem. Začala jsem i s trochou nostalgie vzpomínat na sobotní návštěvy švýcarských farmářských trhů a přátelské sedláky s širokou nabídkou voňavých a čerstvých produktů.
Díky své práci, která není vázána pouze na území České republiky, jsem měla to velké štěstí a mohla nějakou dobu žít a pracovat ve Švýcarsku. Každou volnou sobotu jsem vyrážela s kamarádkami na farmářské trhy a naučila se trochu připlatit si za skvělou kvalitu a pocit, že mé peníze jdou přímo do kapes sedláků, kteří tu nádhernou, voňavou zeleninu vypěstovali. U některých jsem si zvykla na jejich produkty tak, že jsme se alespoň jednou měsíčně sešli v družném rozhovoru. Například o výhodách a přípravě toho či toho druhu malinové marmelády, která u mě doma nikdy nesměla chybět. Jako cizinka jsem měla radost, že místní lidé známí svou nepřístupností se mnou při prodeji přátelsky debatují nejen o dobrotách, které sami vytvořili, ale třeba také o tom, jaké mají podmínky sedláci u nás. Povídání vždy zpříjemnila ochutnávka nějakého toho sýra nebo lok čerstvého mléka.
Na základě mé dobré zkušenosti s farmářskými trhy jsem po této zimě začala hledat podobnou alternativu i na Praze 4. Nechtěla jsem se jako spousta mých kamarádů registrovat do seznamů na bedýnky, kde sice mám přehled, odkud potraviny pocházejí, ale jsem závislá na jednom nebo skupině sedláků. Chtěla jsem raději zajít na trh, kde jsou stánky s různými českými produkty, a já si tak mohu vybrat, co a od koho koupím, a zároveň si s farmáři mohu promluvit o produktech, které nabízejí a prodávají. Ale ejhle... žádné trhy u nás na Praze 4 nejsou. Na Pankráci vyrostl velký obchodní dům a trhy byly zrušeny. U Thomayerky prý také bývaly trhy, ale teď už tam nejsou a Google mi po zadání „trhy“ a „Praha 4“ nabídl nákup jahod na Praze 10. Tedy obyvatel Prahy 4 má na výběr. Zapojí se do bedýnkového koloběhu, pojede nakupovat na Kubánské náměstí (Praha 10), zavítá na nějaký nepravidelný trh třeba na „kulaťák“ nebo na náplavku u Rašínova nábřeží na Praze 2, a nebo si farmářské trhy na Praze 4 zorganizuje sám. Regionální organize TOP 09 na Praze 4 si tohoto nedostatku je vědoma a bude usilovat o to, aby farmářské trhy existovaly i na Praze 4.
Ing. Kateřina Chalupníková Ph.D.
Místopředsedkyně regionální organizace TOP 09 Praha 4 Ing. Kateřina Chalupníková, Ph.D. je absolvenkou Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a následně Basilejské univerzity Švýcarsku. Nyní pracuje jako vdecká pracovnice v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky v Krči. Před vstupem do TOP 09 nebyla členkou žádné politické strany...
