Proč jsem nepodpořil navržený rozpočet hl. města Prahy a proč jsem naopak podpořil návrh na řešení úhrady III. emise obligací ve výši 5 mld. Kč
Na podzim loňského roku proběhly volby do zastupitelstva HLMP. Každá z politických stran měla svůj program, každý program obsahoval řadu chvályhodných záměrů, řadu pozitivních myšlenek, ale i řadu slibů. Ostatně o tom volby jsou. Volby dopadly jak dopadly, koalice byla sestavena a vládne. Opozice vládu, chceme-li koalici, kritizuje a podle možností jí kontroluje.
Pak následovalo období po volbách. Každé jednání zastupitelstva, každé jednání výboru je pro mne osobně velikou zkušeností. S ohledem na to, že toto volební období je mou první zkušeností s reálnou komunální politikou, bez uzardění přiznávám, že na půdě jednacího sálu zastupitelstva stále zkušenosti sbírám a do dnešního dne jsem neměl zásadní důvod činnost vedení města nějak komentovat. Jako člen Finančního výboru ZHMP se však k předloženému návrhu rozpočtu hl. města Prahy vyjádřit musím.
S čím jsem šel do podzimních voleb? Jako pravicový volič jsem od voleb v roce 2006 sledoval s obavami vývoj v naší zemi a zejména v Praze. Když jsem zaregistroval projekt TOP 09, neváhal jsem a přihlásil jsem se ke členství s cílem něco udělat a změnit, protože míra arogance a přezíravosti, zejména v Praze, přesáhla míru snesitelnosti. Kvůli tomu jsem v roce 89 na Václavském náměstí klíči nezvonil. Chtěl jsem a dále chci podporovat takové návrhy a opatření, která povedou k řádnému a odpovědnému nakládání s veřejnými prostředky a současně budou respektovat potřeby a zájmy občanů Prahy. Základním požadavkem musí být hospodaření města s dlouhodobě vyrovnaným rozpočtem. K veřejnému majetku města bychom se měli chovat se stejnou odpovědností jako k majetku soukromému.
A tady jsem začal mít pocit, že, velmi mírně řečeno, realita prezentovaná vedením města, ať bývalým či nynějším, se začíná rozcházet čím dál tím víc s tím, co vidím a co slyším. A i když jsem si pro sebe oddělil, obrazně řečeno „zrno od plev“, zůstal ve mně dojem, že nám nějak nefunguje jeden ze základních předpokladů důvěry občana v politiku – tj. poskytování pravdivých informací . Pak jsem na ustavujícím jednání ZHMP vyslechl příspěvek pana exprimátora Béma, z něhož si dovolím pár vět ocitovat:
„….Víte, že nejde v této zemi v zásadě o nic jiného než o peníze? Pokud nechceme skončit jako krachující Řecko a pokud naše ekonomika má mít šanci na přežití a tudíž i my, kteří tady sedíme i vy, kteří sedíte vzadu, něco zásadního se musí stát. Uvedu tři důležité věci, které se už staly. Hl. m. Praha před 8 lety bylo zadlužené až po uši, mělo 35 mld. dluhu. Mělo deficitní rozpočet, nemělo před sebou žádnou fiskální budoucnost. Hl. m. Praha dnes na rozdíl od českého státu není zadlužené, má vyrovnaný rozpočet, dokonce v čase hospodářské krize splatilo své historické dluhy, na rozdíl od českého státu a mnoha subjektů veřejné správy v této zemi. ….“
A světe div se, jaká je realita? Toto město je zadlužené teď v tuto chvíli, co horšího – toto město musí ve svých finančních plánech počítat s tím, že bude splácet závazky vyplývající z uzavřených smluv bez možnosti výpovědi, toto město musí počítat s tím, že před ním stojí další investiční akce gigantických rozměrů a toto město na ně nemá finanční prostředky. Co se za těmito větami skrývá?
- stále rostoucí investice do tunelového komplexu Blanka. Ani dnešní vedení Radnice si není jisto kolik to vlastně bude (35 nebo 40 miliard)?
- Investice do výstavby ÚČOV. Tady platí to samé, nevíme kolik to bude: 10,12 nebo 18 miliard?
- Velmi pravděpodobně naddimenzované, ale především velmi nestandardně nasmlouvané investice do obnovy vozového parku dopravního podniku, od kterých nelze odstoupit , ve výši cca 17 mld. Kč.
A předložený návrh rozpočtu? V této mimořádné situaci, kdy se naplno projevila pravda, chcete-li realita o finančním stavu hlavního města Prahy, se tváří jako by se nic nedělo. Celý návrh rozpočtu na mne působil jako mechanicky vytvořený součet čísel bez jakékoliv diskuse o prioritách, které Praha má. Na všechno opravdu mít nebudeme, alespoň v dohledné době ne. Za TOP 09 na jednání finančního výboru vystoupí kolega Zdeněk Tůma a navrhuje debatu s tím, že nic nesmí být tabu, navrhuje abychom stanovili priority. Ano chápeme potřeby tohoto města, jsme si vědomi toho, že se jedná o mimořádnou situaci a jsme ochotni mluvit o jakémkoliv návrhu, a to i o vydání obligací, bondů jak je libo, přestože jsme slibovali, že nezvýšíme zadlužení Ale žádná taková diskuse neproběhla. To je první důvod proč jsem tento rozpočet nepodpořil.
A další? Chybí mi, velmi zjednodušeně řečeno, vůle prezentovat pravdu, chybí mi ze strany koalice alespoň signál o tom, že si uvědomuje vážnost situace, signál o tom, že situace je tak vážná a že stojí za to říct: „vážení spoluobčané slibovali jsme bezplatné jízdné pro děti do 15 let a seniory od 65 let, omlouváme se, finanční realita je jiná, tento slib nemůžeme splnit“. Zkrátka přece stojí za to debatovat o 150 milionech, na které nás tato věc přijde a nastal čas říkat pravdu včetně toho, že některé sliby nelze splnit.
A jako poslední, dalo by se říci „bonbónek“ byl v rámci návrhu rozpočtu hl. města Prahy současně předložen ke schválení rozpočtový výhled do roku 2016. Na to, že tento výhled je dle mého soudu velmi důležitou, možná vůbec nejdůležitější, částí předkládaného materiálu, je jí věnováno nezvykle málo prostoru. Tři stránky (!) z celkových 160, jedna tabulka výhledu a necelý jeden a půl stránky obecného komentáře, který se ani slovem nezmiňuje o tom, jak vážná situace nás v budoucích letech čeká.
A proč jsem naopak podpořil návrh usnesení ZHMP na řešení úhrady III. emise obligací ve výši 5 mld. Kč?
Protože pro mne, ve chvíli, kdy poznám vážnost situace, je důležitější prospěch města, jehož jsem zastupitelem, než lákavá možnost
kritizovat a neodpovědně neschvalovat z opozičních lavic vše co navrhuje koalice. Mohl bych zde široce komentovat neodpovědnost bývalého vedení pražské radnice, mohl bych zde komentovat bohorovnost nynějšího vedené pražské radnice, když si nejprve schválí rozpočet a pak teprve hlasuje o vydání obligací, které jsou jedním ze základních pilířů schváleného rozpočtu, ale o to mi nejde.
Přesto, že jsem proti zadlužování , racionálně jsem zvážil možná východiska a předložený návrh jsem podpořil, protože mi jde v první řadě o dobré jméno tohoto města. Co však rozhodně chci okomentovat a zdůraznit je to, že město si vinou neodpovědného vedení musí půjčit (velmi
zdůrazňuji slovo půjčit), aby bylo schopno splatit své splatné závazky.
V zákulisí jednání zastupitelstva jsem zaslechl :„ vždyť se jedná jen o technické řešení situace“ .To je ale začátek řecké cesty a tak pevně věřím, že při sestavování dalšího rozpočtu budeme vnímat vážnost situace a nepůjdeme cestou populistických návrhů a řešení.
Jiří Nouza
Zastupitel HMP
Člen Finančního výboru
Místopředseda Výboru pro hospodářskou politiku a informatiku