Pokud bychom na dvě z nich zapomněli, upozorní nás na ně pohled do kalendáře. 28. září slaví svátek Václav. Podle legendy byl právě v tento den zavražděn kníže Václav. Na svou dobu byl velice vzdělaným panovníkem i schopným diplomatem. Později, už jako světec, se stal českým patronem. V jeho jménu bojovaly celé generace českých bojovníků, ať už v obranných či útočných válkách středověku. I v novodobých dějinách si památku svatého Václava připomínáme. U jeho sochy na Václavském náměstí se Češi scházeli v těžkých časech 20. století.
Právě Václavské náměstí se sochou sv. Václava se stalo svědkem další události, na kterou pamatuje náš kalendář. 28. října 1918 zde došlo vyhlášení samostatného Československa. Po dlouhé době nesamostatnosti měli Češi zase svůj stát. Nerodil se lehce a osud mu ani nedopřál dlouhého trvání. Takzvaná první republika měla samozřejmě mnoho nedostatků a trpěla četnými problémy. Ať už zmíníme sociální otázky, vyhrocené světovou hospodářskou krizí, rozdrobený politický systém nebo poněkud umělý čechoslovakismus a s ním spojenou problematiku národnostních menšin, která se Československu nakonec stala osudnou. 20. a 30. léta 20. století však byla také obdobím, kdy česká společnost vyznávala demokratické hodnoty. Zdaleka to tehdy nebyla samozřejmost. Musíme si uvědomit, že prakticky všechny sousední státy se dříve či později přiklonily k autoritářským a fašistickým režimům a Československo skutečně bylo tím ostrůvkem demokracie ve střední Evropě.
Demokratické hodnoty, sounáležitost s vlastí, snaha bránit svůj těžce vybojovaný stát - to vše se projevilo během třetí události, kterou si v tomto čase připomínáme. Máme na mysli neblahou mnichovskou konferenci a politické zemětřesení s ní spojené. Stále ještě mladá republika byla nucena čelit krizi, se kterou by si zřejmě neporadily ani již zavedené demokracie. Prostí Češi však v této krizi obstáli. Byli připraveni za vlast, své rodiny a demokratický systém položit život. Mnoho mobilizovaných vojáků si sice oddychlo, když nakonec válka nezačala, ale byli připraveni bojovat. Mnoho bylo i těch, kteří s kapitulací kategoricky nesouhlasili, ale přesto se v duchu demokratické výchovy nevzbouřili a neprovedli žádný puč, jak je známe z jiných oblastí světa.
Dnešní malý historický exkurz nevolíme náhodou. Již zhruba před měsícem jsme se vám představili jako kandidáti do zastupitelstva Prahy 4 za TOP 09. Jsme lidé, kteří se politice dosud aktivně nevěnovali. Zákulisní čachry nebo rány pod pás, na dnešní politické scéně bohužel poměrně časté, nejsou naším stylem. Chceme do politického života vnést hodnoty. Písmeno T ve zkratce strany, za kterou kandidujeme, znamená tradice. Proto jsme se dnes vrátili do naší minulosti. Můžeme z ní čerpat poučení. Ve spojení slov tradice a hodnoty se skrývá naše poselství. Vraťme se k opravdovým demokratickým principům. Vezměme si z odkazu svatého Václava, předválečného Československa i dalších historických epoch to dobré a snažme se budovat prosperující společnost uznávající pravé hodnoty.
Ladislav Kunert a Jan Kotík
kandidáti TOP 09
volební obvod č. 2 – Braník
