Kromě zákonů a vyhlášek existuje také „paměť místa“, souhrn vzpomínek a asociací spojených nejen s vlastní zkušeností, ale také s vyprávěními předků a pamětníků. Krajina bez paměti je krajina ciziny ve vlastním městě.
„Naše Podolí“, krajina lomu s trilobity, kolonka, rasovna a konečná trolejbusu v Kiszově ulici. Lány polí, bulharští zahradníci a hospoda Na Sibiři. Plovárna v Podolí a grundle v hospodě pod Vyšehradem. Od té doby se mnoho změnilo, co zůstalo v duších patriotů, je touha po souladu a klidu. Racionálně vzato, je vývoj nevyhnutelný, ale některé jeho atributy mění čtvrť v místo, které lidem zhořklo. Do roku 1989 byly brutální zásahy do městské struktury jaksi zvykem, všemocní plánovači dokázali postavit věžáky do vilových čtvrtí, nebo center historických obcí. Po tomto roce brzy víra v lepší stavění vzala za své. Je zvykem všechno špatné svádět na developery, ale ti staví jenom to, co dostanou povoleno. Paradoxně „výhodu“ mají nejviditelnější hrubé zásahy do městské struktury, větší soubory staveb. Proti těm se zdvihne občanský odpor, petice a plakáty burcují občany a záměry se často daří redukovat. Menší zásahy, jednotlivé stavby, někdy projdou bez ohlasu a přitom mají fatální důsledky.
Zákony a vyhlášky předpokládají respektování souhrnu údajů o území, ať se jedná o charakteristiku typu osídlení, urbanistické podklady vycházející z kartografických podkladů o historickém vývoji území a o jeho památkových hodnotách a samozřejmě plný soulad s územně plánovací dokumentací a obecnými technickými požadavky na výstavbu. Toto je teorie a velmi nezelený je strom života.
Betonová monstra ničí vilové čtvrti
Stávala na rohu ulic Na Lysině a Lopatecká, vila s krásným výhledem, u ní hřiště na prázdné parcele. Před několika lety vyrostla vedle „srostlice“ vil, která nabídla původním obyvatelům vyhlídku na obrovskou bílou zeď. Co na tom, že domy v okolí původně svou výškou kopírovaly terénní reliéf, tenhle dům pokořil všechny v okolí. Hodnotná zástavba z přelomu století a meziválečného období dostala dehonestující měřítko vpádem bílých betonových monster.
Bývala Jeremenkova ulice, se zachovalou urbanistickou strukturou. Výstavba se prováděla od roku 1947 podle ideového návrhu O. Novotného a původního projektu B. Kříže. Důsledně pravidelná parcelace s dispozičně obdobnými domky a ulice vedené po vrstevnici jsou charakteristické pro vytříbené urbanistické zásahy. V poměrně nedávné době vyrostl komplex domů v horní části, který předznamenal svým vtlačením do uliční čáry další možné negativní vstupy. A ty na sebe nedaly dlouho čekat. Mezi ulicemi Na vrstvách a V Ondřejově vyrostla stavba, která svým objemem plně využívá parcelu a výškou uráží okolní výstavbu. Komfortní pocity obyvatel tohoto komplexu nemohou vyvážit ztrátu soukromí majitelů okolních vilek.
Co mají tyto zásahy společné? Komfort a libé pocity nových obyvatel na úkor původních a na úkor kvality místa. Tato zástavba těží z atraktivity prostředí a sama nepřináší nové další hodnoty. Bylo by proto zajímavé sledovat reakci majitelů na podobné záměry v jejich okolí…
Našim úkolem a posláním je bránit celistvost a estetickou hodnotu sídel před „znečištěním“. Poslouchat duši města a bedlivě sledovat veřejnou správu, jak důsledně a odpovědně zvažuje svá rozhodnutí. V tom je hlavní úkol politiky a politiků – hájit zájmy občanů, předvídat a plánovat. Pro začátek by stačilo neprodávat pozemky pro developerské projekty bez regulace.
