Světem dnes hýbou závažné otázky globálního oteplování/ochlazování, Evropou hýbou neméně závažná témata migrace či brexitu, a tak není divu, že i politickou scénou v Praze 2 hýbou závažná témata. Zvláště nyní, kdy nás brzy čekají několikeré volby na celostátní i komunální úrovni. Je proto třeba na stůl nastolit politická témata i pro Prahu 2. A co jiného by to mohlo být než obnovení institutu domovníků v Praze 2. Téma je to tradiční. Vždyť je to letos kulatých sto pět let, co otázku domovníků otevřela na Královských Vinohradech Strana mírného pokroku v mezích zákona se svým leaderem Jaroslavem Haškem. Tehdy šlo o jejich zestátnění a nesetkalo se to s pochopením voličstva. Problém domovníků se podařilo vyřešit až komunistům tím, že domovníky zrušili. Domovnictví však nebylo obnoveno ani po převratu v roce 1989. Stalo se tak z prostého důvodu, že nájemníci nebyli ochotni domovníky platit. To je dle mého názoru i hlavní překážka zavedení institutu domovníků v dnešní době.
Neklesejme však na mysli. Nová doba přináší nové pohledy. V době, kdy všetci kradnú a jasně se ukazuje, že se tady za pětadvacet let nic pořádného neudělalo, nastává i v otázce domovníků posun. Nikdy však nelze vstoupit do téže řeky. Připomeňme si, že v určité době, po které se mnohým stýská, byl oblíbený jiný institut domovních pracovníků. Byl to institut domovních důvěrníků. Funkce to byla užitečná a odpovědná a mnozí ji s radostí vykonávali. Vždyť co může být větším blahem, než starat se o své sousedy! A tak možná nastává doba, kdy se oba bohulibé instituty spojí, domovník se stane domovním důvěrníkem a vice versa. Tato nová funkce bude zpočátku placena ze státního rozpočtu a posléze, až se poměry znormalizují, stát již si najde způsob, jak neposlušné nájemníky donutit si své udavače zaplatit. Dobrý den!
PhDr. Zdeněk Lochmann
