Současné změny MHD na území Prahy 2 jsou jedním velkým kompromisem požadavků všech radnic, kterého bylo možné dosáhnout, a to v rámci možností MHD v celé Praze. Pokud se totiž podíváme jen na Prahu 2, pak bychom se dívali jen na malý střípek z velké mozaiky problémů, se kterými si museli plánovači tras poradit. MHD není dopravou individuální, a tak od ní nelze očekávat, že by dokázala uspokojit požadavky všech občanů či radnic. Možnosti při plánování tras jsou omezené kapacitou linek, ale také finanční stránkou věci. S účinností od léta minulého roku byla zlevněna roční jízdenka, což je pro občany příjemné, avšak z Magistrátu už nezaznívá to další, že finančních prostředků na nové linky či na posílení současných linek tím znatelně ubylo. A tak se peníze získávají z jiných zdrojů, tj. na dopravu přispívají všichni větším dílem než dříve, a to z peněz, které bych nazval „neviditelnými", protože populisté takto prezentují vše, co je „zadarmo". Na obhajobu lidí, kteří se novým plánováním tras zabývali, musím říci, že se skutečně sešli se zástupci městské části a požadavky s námi velmi dlouze a názorně diskutovali. Jako centrální část hlavního města má Praha 2 vlastně výhodu a nevýhodu. Oproti okrajovým částem naše občany nemusí tolik trápit interval linek, na druhou stranu toto přispívá k vysoké vytíženosti a rušnosti provozu. Sám za sebe bych viděl smysl v tom, že by se v budoucnu přistoupilo také k řešení tramvajové spojnice Vinohradská třída – Hlavní Nádraží, což by ulehčilo velmi přetíženému uzlu na I.P. Pavlova a dalo prostor pro vytvoření nových linek. To by však hl.m. Praha muselo mít větší odvahu pro smysluplné investice.
Mgr. Bohuslav Matuška, zastupitel MČ Praha 2
