Hraběnka z Podskalí dnes o recesi

Schválně, zkuste přeložit slovo recese (nikoli významu ekonomického) do cizího jazyka. V podstatě to není možné a cizinec vám neporozumí. Význam slova recese = uvádění v žert je totiž ryze český výtvor party studentů a pozdějších filmových historiků kolem Vladimíra Bora a Myrtila Frídy.
Se samotným názvem prý přišel právě Vladimír Bor někdy ve třicátých letech, poté, co mladík z obchodnické rodiny Quido Vrkoč o školní komisi pronesl, že je v recesi, čímž bylo míněno, že se dostal do úzkých, že je zdeptán, pokořen, celkově zničen. Skupina stejně naladěných studentů z Borova okruhu si pak začala říkat recesisté, přičemž těmi duševně zdeptanými a zmatenými měly být oběti jejich žertů. A tak se taky stalo. Nezbední studenti organizovali nesmyslné akce a happeningy, kterými uváděli veřejnost „v recesi". Například si jeden z nich v pražské tramvaji telefonním sluchátkem objednal kávu, na příští stanici nastoupil číšník s podnosem, „host" kávu vypil, zaplatil a číšník na další stanici vystoupil. Z hnutí recesistů postupně vznikla organizace s pevnými stanovami a čtyřmi hodnostními třídami členství, zvanými pagoda. Na konci třicátých let vydali román Cesta do Bodele, pod jménem autora Pankrác Perla, přičemž jako překladatel z perštiny do češtiny a naopak byl uveden Dr. Klavír. Kult Pankráce Perly pak v klubu pokračoval, v Tusarově ulici č. 29 členové umístili pamětní desku s textem „V tomto domě nežil ani nezemřel Pankrác Perla, zakladatel Recesse. Stále sněží!". Humor členy nepřešel ani za protektorátu, recesisté například zareagovali na výzvu ministra Emanuela Moravce k iniciativní pomoci Říši a v dopise podepsaném Spolek přátel Říše Kolabora navrhovali úsporná opatření - zrušení pobočných ptačích budek nebo redukci počtu fotbalistů v jednom mužstvu na sedm...
A proč se o Klubu přátel recese Hraběnka zmiňuje? Právě jeden z hlavních členů, filmový historik, „filmotékář" a spoluzakladatel Národního filmového archivu Myrtil Frída (1919 – 1978) celý život prožil v Podskalí, v Trojické ulici.
V srpnu 1968 se po emigraci Bohumila Brejchy stal vedoucím Filmového archivu, následná „normalizace" jej z Filmotéky vyhnala a po zbylý čas tam směl docházet jen sporadicky. Do historie srpnových událostí se zapsal právě jako filmotékář, když v archívu ukryl nespočet ve své době zakázaných filmů a dobových dokumentů jako například dokument Jaromíra Kalisty natáčený ve dnech okupace, zpracovaný a objevený nedávno Evaldem Schormem s názvem Zmatek. Kotouče s tímto dokumentem Frída ukryl ve Štěchovicích na Hradištsku pod názvem Dožínky 1951 a popsal je jako zmatečný materiál. Stejně tak se mu podařilo zachránit unikátní filmové záběry Stanislava Miloty z dění v Praze po smrti Jana Palacha. Tento dokument později nazvaný Jan 69 byl objeven až v roce 2002.