„Rok 2018 bude náročný. Těším se na to, co jsme si na letošek naplánovali, ale přistupuji k tomu s pokorou. Máme toho před sebou opravdu hodně“, říká v tradičním rozhovoru pro časopis Čtrnáctka starosta Prahy 14 Mgr. Radek Vondra (TOP 09).
Otevírá se před námi nový rok, pro Vás osmý ve funkci starosty městské části. Kdybyste ta léta měl popsat třemi slovy, která by to byla?
Jako první mě napadá slovo „výzva“. Těch tu přede mnou bylo a stále je spousta. Některé ve mně zanechávají pocit marnosti, protože jejich zdolávání připomíná boj s větrnými mlýny, jiné – a ty mám pochopitelně radši – jsou úspěšně naplněny a posouvají mě dopředu. Dalším slovem je jednoznačně „práce“. Navzdory různým předsudkům je jí na radnici víc než dost a baví mě. Třetí slovo? Možná „poznání“. Hodně jsem se toho jako starosta naučil, a to i o sobě. A vím, že je to proti pravidlům, ale rád bych zmínil ještě jednu věc.
Porušení pravidla povoleno.
Chtěl bych zmínit „zodpovědnost“. Přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí a nebát se ta rozhodnutí dělat, je hlavním předpokladem pro práci zvoleného zástupce. Rozhodl jsem se do toho jít, a to i s tím rizikem, že některá rozhodnutí nebudou jednoduchá nebo populární.
Na co se letos těšíte?
Myslíte v pracovním nebo soukromém životě?
V obou.
Těším se na to, že si najdu více času na děti, že se dostanu na výlety do přírody či že znovu začnu více běhat. Loni jsem kvůli zraněním a obrovskému pracovnímu zápřahu na přípravě a startu všech nových projektů měl času na rodinu a sport opravdu minimálně.
A pracovně?
Rok 2018 bude náročný. Těším se na to, co jsme si na letošek naplánovali, ale přistupuji k tomu s pokorou. Máme toho před sebou opravdu hodně a některé projekty jsou velké a náročné. Budu hrozně rád, když se všechny podaří dát dohromady. Někdy je velkým úspěchem i zdánlivě malý krůček – třeba získání stavebního povolení.
Můžete být konkrétní?
Čeká nás další práce na přípravě výstavby nového přírodního koupaliště v Kyjích, zpřístupnění pískovny Bílý kůň, výstavba nových komunitních center – v Hloubětíně a později i na Jahodnici, opravy komunikací, převzetí snad již brzy dokončené rozhledny na Čihadlech, výstavba tělocvičny při ZŠ Šimanovská nebo třeba rekonstrukce Domova pro seniory v Bojčenkově ulici. Jak jsem řekl, málo toho není, ale pevně věřím, že budeme úspěšní. Vedle toho, co jsem zmiňoval, budou Prahou 14 hýbat i projekty, které na našem území realizuje nebo má realizovat hlavní město, ovšem v těchto případech je to spíše o doufání než o víře. Věřit se už moc neodvažuji, protože jsem kvůli tomu zažil nejedno zklamání nejen já, ale i moji kolegové a další místní obyvatelé.
Jak to myslíte?
Vezměte si třeba náměstí v Hloubětíně. Rekonstrukce této zanedbané části Prahy 14 se řeší už mnoho let. Několik let pak hlavní město, respektive Technická správa komunikací hl. m. Prahy, která má prostor ve správě, slibuje, že dá náměstí do kupy. Drobné krůčky jsou sice občas vidět, ale nic zásadního se neděje. Doufejme, že letos se snad už dočkáme alespoň začátku prací. Jako městská část jsme na hlavním městě v mnoha ohledech závislí a hrozně nám bere energii, když vidíme, že zbytečně stojí projekty, které by životy obyvatel Prahy 14 výrazně posunuly k lepšímu. Nemluvím teď jen o hloubětínském náměstí, ale třeba i o dosud nezrealizované lávce a železniční zastávce na Rajské zahradě, opravě komunikací – třeba v oblasti Za Horou, a tak dále. Mnoho věcí se zkrátka nehýbe vůbec nebo mnohem pomaleji, než by si člověk přál. Na druhou stranu… nechci jen kritizovat.
Dobře. Co se loni povedlo?
Co se týká akcí hlavního města, podařilo se dotáhnout opravu Českobrodské. Jsem za to moc rád, i když se celá akce neobešla bez těžkostí, a to zejména kvůli absolutně tristnímu způsobu předávání informací realizátorem stavby – TSK hl. m. Prahy. O mnoha zásadních věcech se, zejména zpočátku, městská část nedozvídala vůbec, nebo se zpožděním. Dobrou věcí pak je, že se hlavní město konečně pustilo do dlouho slibovaného, byť z mého pohledu stále jen částečného, dopracování parku U Čeňku.
A co se týká projektů realizovaných městskou části?
Tam zaznamenávám úspěchů víc. Mám například radost, že se nám podařilo najít nového nájemce hostavického zámečku, který tam letos otevře Montessori školku a školu, dále jsme otevřeli novou komunitní kavárnu v Pilské, zrekonstruovali hostavickou autobusovou točnu... Co dál? Na Jahodnici máme od září zbrusu novou mateřskou školku, na Hutích ve Splavné nová sportoviště, na Černém Mostě parkourové hřiště, na Lehovci v Kardašovské nové komunitní centrum. Skvělé také je, že jsme ve dvou našich mateřinkách – MŠ Zelenečská a MŠ Vybíralova – mohli otevřít takzvané dětské skupiny pro děti od dvou let. Vedle toho, co už jsem zmínil, pracujeme i na zkrášlování veřejného prostoru. Loni například prokoukl prostor před pobočkou České pošty na Rajské zahradě nebo část břehu Kyjského rybníka, kde byl založen nový trávník.
Na závěr odbočíme od práce. Jak jste prožil vánoce?
Tradičně s rodinou. Pravidelně na Štědrý den i na oba svátky vánoční chodíme s dětmi na mši, Vánoce jsou pro mě o zklidnění, uvědomění si toho, co je v životě opravdu důležité, o nabrání energie do dalších náročných dní. K vánoční pohodě doma pak zásadním způsobem přispívá moje žena, která je úžasný organizátor. Já na nákupy a přípravy z pracovních důvodů nemám čas, takže veškerá tíha předvánočního shonu leží v podstatě jen na jejích bedrech. Moc si její péče a přístupu vážím.
Chystáte se letos na nějaké zimní sportovní vyžití?
Začínám přicházet na chuť snowboardu, takže doufám, že ho letos zvládnu alespoň jednou provětrat na svahu. Taky bych si moc přál, aby pořádně mrzlo a Kyjský rybník se nám po roce opět proměnil v kluziště. Pokud pro to budou podmínky, připravíme opět pro lidi bruslařskou dráhu, případně doneseme svařák, čaj… těším se na to. Snad to vyjde.
Rozhovor převzat z časopisu Městské části Praha 14 Čtrnáctka
