Stavební práce jsou hotové, momentálně se montuje nábytek a dokončuje zahrada. V létě by měla proběhnout kolaudace. První akcí, na kterou sem mohou místní přijít, bude Zažít město jinak.
Volnočasové centrum H55 není Národní divadlo, na stavbu se nevybíralo mezi občany a budova nevyhořela, naštěstí. Jisté podobnosti tu však jsou. Už před otevřením má H55 dlouhou historii, přes řadu peripetii a dramat budova stoji. Druha podobnost? Národní divadlo bylo koncipováno jako české divadlo pro Čechy, H55 bude především pro Hloubětínské a program budou tvořit Hloubětínští. Ti už se nemohou dočkat. Na místě, kde dnes stoji novy, moderní prosklený dům, kdysi bývala fara. Vedle něj najdete goticky kostel sv. Jiří, Hloubětínský zámeček se zahradami, Křižovnický dvůr a o kus dal v ulici též dvě školy, základní i střední. V 50. letech tu mělo letní scénu vesnické divadlo, ve kterém začínal Vladimir Menšík. Lokalita má genius loci i historicky ověřeny potenciál tvořit centrum komunity.
Setkávat se skutečně, nejen na síti
„V dnešní době, kdy virtuální vztahy čím dal častěji nahrazuji ty skutečné, je důležité podporovat vznik míst, kde se mohou lidé reálně poznávat a spolupracovat. V Hloubětíně žiji, takže osobně vnímám, jak citelně této čtvrti chybí důstojné zázemí pro komunitní život. A nejen to. I moderní knihovna. Jsem moc rada, že po letech složitých jednaní, souvisejících se zajištěním pozemku, se konečně blížíme k cíli. Je sice potřeba ještě vychytat nějaké mouchy, ale když jsme to nevzdali dosud, teď už to nevzdáme určitě. Už teď se těším na záři, až se H55 i její zahrada otevře návštěvníkům,“ říká místostarostka Mgr. Irena Kolmanova (TOP 09). Podle ředitelky H55 Kláry Mišunové vedeni MČ v čele se starostou Mgr. Radkem Vondrou (TOP 09) chápe, že kultura a budovaní komunity má na spokojenost občanů podstatný vliv. „Nebojí se odvážných projektů. Takový přistup rozhodně není běžný ve všech městských částech Prahy. V investicích do teto oblasti lze najit obrovské rozdíly,“ vysvětluje Klára Mišunová. Působí také v Institutu plánovaní a rozvoje hl. m. Prahy a má tedy přehled, jak je na tom Praha celkově. „Jedním z velkých témat je pro mne decentralizace kultury v Praze tak, aby se veškeré aktivity nesoustředily pouze na centrum,“ dodává ředitelka H55.
Co děti, mají si kde hrát?
Kyje mají kulturní dům, Lehovec KC Kardašovská, Černý Most Plechárnu, Hostavice kavárnu v parku Pilská. Hloubětín měl prozatím smůlu. Prakticky jediný prostor, který bylo možné pro výstavbu volnočasového centra využit, byl na volné ploše poblíž hloubětínského bazénu. V roce 2014 radnice vyhlásila mezinárodni architektonickou soutěž. Kromě umístěni v architektonické soutěži se hodnotila také energetická náročnost budovy. V rámci tohoto výběrového řízeni zvítězila nabídka Ing. arch. Miloše Synovce. Návrh jeho tymu sice v architektonické soutěži skončil na třetím místě, ale v rámci hodnoticích kritérii získal nejvyšší bodové ohodnoceni. „Hloubětín funguje spíše jako vesnice či male městečko, není to úplně typická Praha. Bydlím tu 15 let, takže vím, jak jsou lide po takovém místě hladoví. Rádi bychom vytvořili přirozené centrum setkávaní pro všechny – obyvatele, kteří se chtějí aktivně zapojit, i ty, kteří si chtějí jen odpočinout a poklábosit,“ popisuje situaci Soňa Skřipská, která má v H55 na starosti program a propojeni s místní komunitou. „Několik měsíců zveřejňujeme výzvy, aby se obyvatele do navrhovaní programu zapojili. Funguje to, už teď vím, že se sem přesune cvičeni žen, které probíhá v nevyhovujících prostorách, či pilates pro seniory. Zájem o spolupráci projevil čtenářský klub místní školy. Slyšela jsem, že dům se některým lidem nelibí, zda se jim příliš moderní, popírající raz místa. Asi se s tím budeme maličko potýkat, ale zároveň víme, že většina se sem těší. Doufám, že ty ostatní po otevřeni rychle přesvědčíme,“ vysvětluje Soňa Skřipská.
Skleněný pokoj ve skleněném domě
Dům architekta Miloše Synovce a jeho kolegů pracuje s volným prostorem a sklem, je vzdušný a otevřeny. V přízemi bude kavárna navazující na zahradu, v suterénu multifunkční sál, v prvním patře pobočka Městské knihovny, pod střechou pak kanceláře a dva ateliery. Hlavni prostory na sebe volně navazuji, z kavárny tedy vidíte do knihovny a naopak. Multifunkční sál je zařízený tak, aby se v něm mohlo konat téměř všechno, počínaje cvičením, přes přednášky, workshopy a divadelní představeni. „Ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze počítáme s cyklem autorských čteni. Rádi bychom, aby návštěva knihovny získala i společensky rozměr, nejen vraceni a půjčováni knížek,“ říká Klára Mišunová. Pokud se kolaudace nezkomplikuje, H55 by měla otevřít v záři. „Počítáme s tím, že se zapojíme do programu letních kin Prahy 14. Pro premiérové promítaní jsme záměrně vybrali film Skleněný pokoj,“ směje se Klára. Má to dva důvody. Příběh filmu se odehrává ve slavné funkcionalistické vile Tugendhat, postavené ze skla, oceli a betonu podle návrhu architekta Miese Van der Rohe. H55 svými prosklenými stěnami tuto stavbu trochu připomíná. Druhým důvodem této volby je skutečnost, že byl film natočen podle literární předlohy oceňovaného britského autora Simona Mawera, takže k uvedeni filmu připraví program i knihovna. Další velkou akci, na kterou můžeme pozvat už teď, je Zažit město jinak, která se bude konat 21. 9. 2019. „Půjde o sousedskou slavnost se vším všudy, zúčastni se skauti, škola, kapely z okolí, program prostě poskládají místní. Počítáme s odpoledni pohádkou, bazarem knih i pokojových rostlin, přidá se i knihovna. Pro nás to bude první test toho, jak se komunita bude ochotna zapojit,“ uzavírá Klára Mišunová.
Tento text byl převzat z měsíčníku městské části Praha 14 „Čtrnáctka“
