Cílem zastupitele jakékoliv obce, města, městské části a podobně by mělo být chránit a efektivně obhospodařovat obecní majetek, zbytečně neutrácet a vůbec chovat se s péčí řádného hospodáře. Jsou na to zákony, jsou na to morální zásady a je tu cíl, udělat vše pro to, aby se ani korunka nezakutálela tam, kam nemá.
Opak je bohužel pravdou a ani mnoho do nebe volajících hlasů příliš nezmůže, když „slovo dalo slovo“ … no ale Bůh ví, jak ono to vlastně je že, protože nic se nedá dokázat, takže se můžeme jenom dohadovat.
Zastupitelstvo MČ Praha 13, i přes zjevný nesouhlas opozice a i několika dalších kolegů zastupitelů z dalších partají, odsouhlasilo přesun železně zamčených peněz z prodejů obecních bytů na účet, kterým může být disponováno. To samo by neznělo až tak rizikově, kdyby ovšem těch korunek nebylo 15 milionů. A neměly být využity na financování „papíru“, který nám nadiktuje co dělat s projektem na který nemáme finance.
Celý kolotoč je okolo zimního stadionu Bronzová, jenž je zatím funkční pouze jako skluzavka pro zimní radovánky, jeho provoz je z 50% ztrátový a MČ jej musí dotovat. Vidina toho, že by mohl být někdy ziskový je podmíněna dalšími mnohomilionovými investicemi.
Běžný smrtelník, si nenechá dělat projekt ani studii na dům, o kterém ví, že si jej nemůže dovolit. Proč tak tedy činí naši radní? Zřejmě si nejsou schopni spočítat, kolik že toho mají teď vlastně rozjetého, jaké mají zdroje (které nejsou nekonečné) a jaké závazky do dalších let. Přitom jde o relativně jednoduché počty, které by zvládl leckterý školák základní školy.
Pojďme upozornit na to, že ač to s námi místní vládnoucí garnitura na Praze 13 myslí dobře, tak některé dobře míněné rady opozice, by měla čas od času prostě respektovat. Můžeme teď jenom sledovat, jak se další korunky z veřejného rozpočtu kutálí někam do dáli za další (zřejmě nepotřebnou – alespoň pro teď) studii.
Lenka Kotková
