Bylo nebylo, za sedmero lesy, za sedmero horami, rozkládalo se malebné městečko Špýchárky.
No, vlastně zase až tak malebné městečko to nebylo. Většinu jeho plochy zabíraly nevzhledné panelové domy a tamější chodníky byly v zimě pokryty ledem a v létě exkrementy. Pestré neony zářily v noci lidem do oken domů a lákaly kolemjdoucího k návštěvě četných heren. Po ulicích se potulovali svalnatí vyholení chlapci s podivným přízvukem a některé tamější silnice si zabloudivší turista snadno spletl s brdským tankodromem. Nicméně zdejší rázovitý lid byl povolný a trpělivý. Zvykl si na to, že život je zde těžký a většina jezdila do městečka jenom přespávat. Za prací a za zábavou se jezdilo jinam. I tamější starosta se raději odstěhoval do sousedního města a do Špýchárků pro jistotu jenom dojížděl.
Nejvýstavnější budovou v městečku byla zdejší radnice, kde vládla v družné pospolitosti skupinka hochů a dívek ze sdružení „Odměny a Dary Sponzorům“, zkráceně OaDS. Společně sedávali ve velkém radničním sále a debatovali o tom, jak co nejrychleji rozprodat majetek městečka a co hezkého si pak za utržené peníze pořídit na radnici.
Jednoho pěkného dubnového dne se zase takto sešli a diskutovali o tom, že těch peněz je nějak moc a že se to nestíhá utrácet a že budou za půl roku volby a že by bylo hezké udělat taky něco pro městečko, aby lidi viděli, jak se o ně pěkně starají a aby je znovu zvolili.
„Bylo by dobrý“, spolkl místostarosta Žlutý obložený chlebíček, „ty veřejný peníze nějak rozmnožit, abychom tak nějak mohli lidem ukázat, že jako dobře hospodaříme s tím veřejným majetkem, že jo."
Většina v sále nebyla touto ideou nadšena, neboť všichni předpokládali, že nadbytečných 250 milionů utratí tradičně, tedy že vymyslí nějakou zbytečnou a předraženou investici, přidělí ji spřízněné firmě a o provizi se rozdělí. Jeden z přítomných se dokonce tak vyděsil, že si polil kávou zánovní kalhoty od Hugo Bosse.
„Samozřejmě by to bylo jen dočasně“, vložil se hned do diskuze starosta Vodstavec, „po volbách ty peníze zase hned utratíme, ale mezitím se nám ten balíček alespoň trochu zvětší.“
„Hm, to by šlo“, rozšafně pokýval hlavou další z několika místostarostů Vladyka. „Volby jsou za dveřma a nějaký ten úspěch by se hodil.“
„Jen abychom z toho pak po volbách taky ještě něco měli“, oponoval radní Sesterský. „Taky bychom třeba nemuseli vyhrát.“
Sálem to zašumělo nevolí a Žlutý se tak lekl, že mu zaskočil chlebíček. Zatímco mu někteří dobrotiví kolegové ochotně dávali první pomoc boucháním pěstí do zad, do hlavy a do břicha, Vodstavec se naklonil k Vladykovi: „Připomeň mi pak, že s tím Sesterským musíme něco udělat. Takhle by to nešlo, děsí mi tady lidi.“
„Nejlíp bude, poslat ho někam hodně daleko starosto.“ přitakal mu Vladyka. „Někam na nějaké zbytečné, ale dobře placené místo. Třeba na naši ambasádu v Kongu. Nebo do Senátu. Doporučíme ho tam jakožto nejlepšího.“ A hned si ten nápad zapsal na ubrousek vytažený zpod šálku kávy.
Mezitím se většina lidí v sále vzpamatovala z té strašidelné představy a Žlutý nabral dech. Diskuze tak mohla pokračovat.
„Půjčte ty peníze mně“, nabídnul se mladý zastupitel Kolečko. „Podnikám v jazycích, to je dneska zlatý důl. Za rok Vám ty peníze zdvojnásobím.“ holedbal se. „Za odměnu chci jen exkluzivní třicetiletou zakázku na povinné vyučování svahilštiny ve všech mateřských, základních, středních a vysokých školách a jeslích ve Špýchárkách.“
Část přítomných byla pro s argumentem, že taková zakázka je pro městečko výhodná a se svahilštinou se člověk ve světě neztratí, nicméně většina takovou možnost odmítla ze závisti k úspěšnému Kolečkovi.
Postupně padaly další zajímavé návrhy jako nákup lybijských cenných papírů, nebo investice do rakouské jaderné energetiky. Jeden ze sportovně založených zastupitelů navrhl vsadit všechny peníze na vítězství našich fotbalistů doma s Litvou. Návrh byl málem přijat s tím, že taková investice je naprosto bezriziková, ale Vladyka na poslední chvíli upozornil přítomné, že zisk by byl, vzhledem k předpokládanému kurzu, příliš nízký.
Do diskuze se opět vložil starosta Vodstavec: „Počkejte lidi, já vám k tomu něco řeknu, já penězům rozumím. Mám titul z vysoké školy a měla v názvu něco o penězích."
Sálem to obdivně zašumělo. „No jo, inža. Ten tomu rozumí“ a “Nechte ho mluvit!“ takové a podobné výroky bylo slyšet z davu.
Jen vzadu jakýsi opoziční zastupitel zabrumlal cosi o tom, že starosta se tam, dle pozdějšího zjištění tisku, stal inženýrem za několik měsíců a podle investigativních žurnalistů si ho nepamatovali nejen jeho spolužáci, ale ani přednášející, nehledě na to, že podle oficiálních dokumentů byli tři z těch, kteří mu zapisovali známky v té době již prokazatelně po smrti, dva ve vězení a jeden v blázinci. Kverulanta ovšem nikdo nebral vážně, byl rychle umlčen a všichni ztichli v očekávání starostových slov.
Ten, potěšen reakcí z publika, se dramaticky odmlčel a chvilku si vychutnával pozornost sálu. „Tak abyste věděli, dostal jsem od kolegy Chaty, z vedlejšího městečka, tajný tip na úžasnou investici, ale nesmíme to prý moc rozšiřovat, aby tam pak nechtěli investovat všichni. Standa Gross tak s jejich pomocí získal stovky milionů.“
V sále panovalo ticho jak v kostele, každý napjatě očekával jméno té tajemné společnosti a ani se nehnul. Všichni věděli, že starosta Vodstavec má zkušenosti z vrcholné politiky a jméno proslulého expremiéra bylo pro většinu z nich magické, neboť ten byl zářným příkladem toho, jak v politice rychle zbohatnout a následně získaných peněz v klidu užít. Jen místostarosta Žlutý využil chvilky kdy si ho nikdo nevšímal a pokusil se nacpat si do pusy najednou celý chlebíček.
„Ta firma se jmenuje Klíč Investice a je to prý fakt skvělá anglická firma přímo odněkud z Londýna. A mám na ně super reference.“ pokračoval starosta, „Jeden z jejich zástupců je čirou náhodou zrovna tady v sále a tak se ho na to rovnou můžeme zeptat.“
„To je náhodička“, liboval si Žlutý, smetaje si ze saka drobky z chlebíčku. „Aspoň se kvůli tomu nebudeme muset znovu scházet." A poznamenal si název inkriminované společnosti propiskou na obal od právě snědené bagety.
V sále se zvedl mladý muž v perfektně padnoucím obleku s nagelovanými vlasy. S americkým úsměvem na tváři se krátce sebejistě rozhlédl po sále a poté nakročil pružným krokem k řečnickému pultíku.
„Dobrý den, jmenuji se Dlouhovský a jsem zástupcem společnosti Klíč Investice.“ představil se mladý muž. „Jsme skvělá firma s průhledným vlastnictvím, nikdy jsme nedostali žádnou pokutu od ČNB a investují u nás samé skvělé a známé světové firmy jako například obecní úřad v Hlásné Třebáni, Orlovská uhelná a Stanislav Gross.“
Zmíněné reference zjevně udělaly na většinu osazenstva sálu dojem. Proběhlo jím souhlasné mručení.
„Nabízím vám,“ pokračoval Dlouhovský, „že vám vaše peníze nejenže vrátíme kdykoliv se nám bude chtít, ale možná i něco navíc.“ Odmlčel se a dlouze se rozhlédl po sále. „Nicméně tato skvělá nabídka platí právě a pouze teď. Pokud na ni nepřistoupíte okamžitě, nebudu vám později schopen garantovat takhle dobré podmínky.“
„To si nesmíme nechat ujít! Taková příležitost!“ ozval se zpoza předsednického pultu Vodstavec a nechal zastupitelům rozdat náhodně před ním na stole ležící smlouvu ve třiceti pěti kopiích.
V sále se rozproudila následující diskuze:
Opoziční zastupitel: „Kdo ponese ztrátu špatných transakcí?“
Vodstavec: „Ve smlouvě je jasně psáno, proto jsme ji tak koncipovali, …, pokud by společnost investovala ztrátově, tak dorovná naši ztrátu včetně garantovaného zisku, …, chceme absolutně vyloučit riziko.“
Opoziční zastupitel: „Já vám vůbec nerozumím.“
Vodstavec: „To je váš problém pane kolego.“
Opoziční zastupitel: “Ve smlouvě je: obhospodařovatel nenese zodpovědnost za škodu, která vznikla v důsledku okolnosti vylučující jeho odpovědnost dle §374 zákona 513. Co to znamená?“
Vodstavec se obrací na přítomného vedoucího právního oddělení radnice, pana Hložka: „To je něco o sopkách, ne? Haha.“
Hložek: „Zákon 513 je obchodní zákoník, § 374 je o obecné zodpovědnosti, nemá to s uvedeným vůbec nic společného … "
Vodstavec: „Tak vidíte. Pohoda. Nic nám nehrozí."
Zcela dezorientovaní zastupitelé se po sobě zmateně dívají, jen Žlutý si zachmuřeně prohlíží na stole ležící Vladykovu bagetu.
Opoziční zastupitel: „Komu ta firma vlastně patří?“
Vodstavec: „Haha, no žádní mafiáni to nejsou, nebojte se pane kolego, haha.“
Dlouhovský: „Já je znám a ČNB taky. Vás to nemusí zajímat. Není to důležité a vůbec – nic vám neřeknu. Nechte se překvapit.“
Vodstavec: „Já jsem předsedou představenstva v Přepravních sklenících a taky tam majitele neznám.“
Opoziční zastupitel: „Tady chybí Všeobecné obchodní podmínky.“
Dlouhovský: „Jsou na webu a nejsou důležité.“
Vodstavec: „Ne ne, transparentnost především. Nechám je hned vytisknout a všem rozdat.“
Opoziční zastupitel po obdržení jednoho výtisku dvousetstránkových všeobecných obchodních podmínek: „Já to nemůžu přečíst, je to psané písmem trojkou a já sebou nemám mikroskop.“
Vodstavec káravě: „To je vaše chyba pane kolego, máte si na zasedání zastupitelstva nosit pomůcky. Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit. A nedívejte se na mne tak smutně, já vám svůj nepůjčím.“
Kolečko důležitě: „Všeobecné smluvní podmínky podléhají schválení ČNB, nemůže tam být nic závadného, nemá smysl je ani číst.“
Vodstavec: „Má někdo nějakou připomínku k předloženým všeobecným obchodním podmínkám? Začínám rozpravu. Končím rozpravu. Takže nikdo nic.“
V sále se zoufale hlásí o slovo přítomný občan. Na pokyn starosty je pro rušení veřejného klidu vyveden ze sálu. Vladyka marně hledá svojí bagetu.
Opoziční zastupitel: „Fakt to musíme schvalovat hned dneska? Nemohli bychom si to promyslet a prostudovat? Vážně bychom neměli znát vlastnickou strukturu? “
Vodstavec: „To není zapotřebí, do té nám nic není. Klidně to můžeme odročit, mně to může být jedno, ale tak dobré podmínky už nikdy nikde nedostaneme. Já bych to schválil hned dneska.“
Zastupitelé za OaDS souhlasně mručí.
Vodstavec: „Takže já to tedy beru jako souhlas, že o tom budeme hlasovat teď hned. Kdo je pro?“
Zastupitelé za OaDS svorně hlasují pro. Žlutý si ze saka smetá drobečky z bagety a se zájmem hledí na Vodstavcův netknutý chlebíček.
Dlouhovský mechanicky děkuje přítomným zastupitelům za projevenou důvěru, ale duchem je již mimo a uvažuje, který zámek na Loiře by byl jako letní chata nejvhodnější. Žlutý si spokojeně smetá ze saka drobečky z Vodstavcova chlebíčku.
Důležitá poznámka: Všechna místa a osoby uvedené v této povídce jsou smyšlené a jakákoliv zdánlivá podobnost s žijícími osobami a existujícími místy je zcela náhodná.
Radek Dlesk
