Zároveň se tímto krokem také vyrovnaly počáteční handicapy v úrovni údržby bytových objektů státních, družstevních a soukromých. Vstoupil li člověk kdysi do státního, posléze obecního bytového domu a poté do srovnatelného družstevního domu, rozdíly mezi nimi byly patrné na první pohled. Když člověk žije v domě, který musí udržovat plně na své náklady, chová se k takovému majetku a hledí si ho přece jen jinak.
Prodej bytového fondu kromě výrazného zlepšení údržby však má i další efekty. Například prodej domů na sídlištích způsobil, že dosavadní sídlištní šeď paneláků začala postupně mizet. Stejně tak se vytrácí pověstná anonymita sídlišť. Nájemníci v domě spolu museli začít komunikovat, nemohli říkat, víte, já tu bydlím teprve pět let a ještě nikoho neznám, museli se domluvit, zda nabídku obce na odkup domu přijmou, jaký právní subjekt vytvoří, kdo bude subjekt zastupovat atd. Začali se zajímat o to, jak dům vypadá a co vylepšit. Byla to jejich pojistka, že si bydlení udrží a také dostali impuls, proč se starat o majetek, který byl nyní jejich a ne nějaké imaginární osoby v podobě obce, která zdaleka nemá takovou motivaci jako ti, kteří v domě bydlí. Noví majitelé nepochybně lépe a efektivněji rozhodují i dozírají na opravy a šetří peníze. A také pečlivěji sledují, aby někdo jejich společný majetek zbytečně neničil. Doprovodným výsledkem je ve většině případů zjevné vylepšení vzhledu objektů, i když někdy, nejspíše jako následek panelákové šedi, dochází až k opačnému efektu a ulice hraje všemi barvami. I to je však asi nezbytný krok v celém procesu.
Dalším efektem je vyrovnávání výše nákladů vydávaných na opravy a údržbu domů státních oproti domům družstevním nebo soukromým. Po léta zvýhodňovaní nájemníci ve státních bytech musí nyní shromáždit a vynakládat dost peněz na to, aby napravili po léta zanedbávanou údržbu domů a uskutečnili jejich renovaci. A to přispělo konečně k určité spravedlnosti ve správě domů s rozdílným vlastnictvím.
V neposlední řadě se znovu do činorodého stavu dostala řada lidí v důchodu, když byli svými sousedy zvoleni do vedení právních subjektů kupujících domy, protože mají (relativně) mnohem více času se této činnosti pořádně věnovat a ze zkušeností je známo, že ve většině případů se do toho vrhli naplno, rádi a dobře.
Proto by každý objekt měl mít svého konkrétního, nikoliv imaginárního, vlastníka, jehož bytostným zájmem je co nejlepší stav jeho příbytku. Takže, prodávejme a prodávejme! Ne tak draho, aby noví vlastníci byli schopni si svůj nově nabytý majetek dobře opravit, ale na druhou stranu, aby prodávající měl z prodeje také přínos a postupoval tak s ohledem na svěřenou správu obecního majetku hospodárně a zodpovědně.
