V ekonomicky vyspělých zemích se vzhledem k rozvoji lékařské vědy a snižující se porodnosti dožívá stále větší počet lidí vysokého věku. Tato disproporce mezi počtem lidí, kteří přesáhli 65 let a mladšími se zřejmě bude, bohužel, stále zvětšovat. Dříve nebo později zákonitě vznikne otázka, kdo bude lidi, kteří jsou nyní v produktivním věku, v budoucnu živit. Statistika je neúprosná.
Důchodová reforma je nutná, byť možná bude i trochu bolestivá. Nepřiznat si to znamená strkat hlavu do písku. Nekonstruktivní politikaření vede do pekla. Pokud se politici i nadále budou jen populisticky handrkovat, místo aby přijali nezbytné ekonomické reformy, tak promarníme čas a ožebračíme nejenom budoucí důchodce. Za takovou neodpovědnost krutě zaplatí celý stát. Proto TOP 09 ve svém programu nic nezastírá a hlásí se k tvrdé realitě.
Senioři tu budou vždycky
Politici se ale musí zajímat nejenom o důchodovou reformu a výši budoucích penzí lidí v produktivním věku.
Myslet je třeba i na současné seniory. V rámci kultu mládí jsou nějak přehlíženi. Mnohdy se tváříme, jakoby mezi námi nebyli, jakoby odchodem do důchodu přestali existovat. Ale oni tu jsou a společnost je jim dlužna.
Za to, že se v totalitě a v podstatě i v dalších letech peníze, které odevzdávali do fondů sociálního a důchodového zabezpečení, rozkutálely na všechny strany, oni nemohou. Vždyť na různé dávky a daně se platila skoro polovina platu. Dnes jsou za to odměněni důchody, které se oproti původním mzdám pohybují přibližně v poloviční výši. S tím se ale už moc neudělá.
S úctou k nim, podporou a uznáním ale ano. Ostatně všichni jednou zestárneme. Stáří je lidská přirozenost a jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.
TOP 09 zdůrazňuje, že pro seniory může hodně udělat komunální politika. Patří sem podpora pořádání nejrůznějších kurzů, včetně počítačových, pomoc při řešení bytových problémů, výstavba malometrážních bytů i domovů s pečovatelskou službou. Starost o ty, kteří přestali být samostatnými, kvalifikovaná odborná rada při řešení právních komplikací, psychologické poradny i podpora kulturního a společenského vyžití seniorů v jejich klubech. To je ta pravá, diferencovaně strukturovaná regionální politika vůči této skupině.
Většinou se cítí být mladšími
Za spisovatelem Vrchlickým při jeho padesátinách přišli gratulanti se slovy: „Ctěný kmete“. Kdyby dnes někdo takto padesátiletou ženu či muže oslovil, tak by se zlou potázal. A jak by ne. Šedesátníci ani sedmdesátníci už dávno nejsou vetchými stařenkami a starci. Jsou to lidé s energií, kteří se touží zapojit do pracovního procesu. Třeba jen na několik hodin denně. Nechtějí hnít doma. I na to je třeba myslet.
Jsou možná někdy trochu pomalejší, ale na druhou stranu zkušenější a rozvážnější. Také jsou nezřídka spolehliví a obětaví. A to jsou nezanedbatelné vlastnosti. A tihle lidé se chtějí, pokud jim to zdraví a síla dovolí, plně zapojit do života. Znovu nalézt jeho náplň a třeba si i vzájemně pomáhat. Proto je nalezneme i v různých dobrovolnických aktivitách. Vzájemná výpomoc je jim vlastní.
„Chtějí žít naplno a samozřejmě také se také bavit a cestovat. Správná komunální politika jim v tom musí pomoci,“ takový je názor Zbyška Štěpánka a dalších členů TOP 09 Praha 12. Proto taková pozornost jejich klubům a volnému času. V Praze 12 je takových klubů 6 a pořádají nejenom přednášky a hudební, karetní i společenská odpoledne, ale i domácí a zahraniční zájezdy. Mnozí tam chodí na kurzy keramiky, malování na hedvábí, jiní navštěvují internetové kluby. Oblíbená je volba „Miss senior“ nebo soutěž o nejzajímavější dílo z vlastní literární tvorby. Udržování přátelských vztahů i mimo rodinu, je i pro ty dříve narozené důležité. Kulturní, společenské a přiměřené sportovní aktivity totiž prodlužují lidský věk a život dělají opět plnohodnotným.
Když tělo přestává poslouchat
V takovém případě lidé vyhledávají nejrůznější sociální služby. A i tady patří důležité slovo komunální politice a její snaze zřizovat domovy s pečovatelskou službou. V Praze 12 už jeden domov existuje a připravuje se výstavba druhého v ulici Nikoly Vapcarova.
TOP 09 považuje za důležité i zřizování sociálně ošetřovatelských center, kde dobu pobytu zohledňuje potřeba klienta, který v něm může být od několika dní až po několik měsíců. Jinou formou jsou i ambulantní denní stacionáře. V Praze 12 v současné době jejich kapacita odpovídá zájmu občanů, ale lze očekávat, že ten poroste. I tomu se bude nutno přizpůsobit.
Populární jsou donášky obědů do bytů nepohyblivých nebo nemocných občanů. Ročně jich je takto potřebným dodáno přes 25 000. Vítaná je i možnost docházet si na oběd do vybraných středisek. Senioři si většinou pochvalují kvalitu vařených obědů i jejich cenu.
Praha 12 sice nemá nemocnici, ale když tělo opravdu přestane poslouchat, tak do Krče není daleko. Ležet v nemocnici ale nikdo moc nemiluje. Populární jsou nové možnosti a formy domácí péče, využívající moderní technické a komunikační prostředky k dohledu nad chorými a osamělými. Člověk je doma, ale prostřednictvím monitoringu ve stálém spojení s odborným centrem, takže se mu v případě jakékoliv komplikace okamžitě dostane pomoci, případně i rady nebo uklidnění.
Život seniorů by neměl být na okraji zájmu společnosti. Měli bychom se naučit žít všichni spolu. Moderní doba řadu historických přirozených vazeb mezi dětmi, produktivní generací a seniory zpřetrhala, ale nebylo by dobré poučit se i ve vyspělých společnostech a začít s jejich obnovováním. Proč třeba akce, kdy školní děti pečují o „svého“ seniora v domově s pečovatelskou službou, kdy jim předčítají či jinak pomáhají, známe jenom z amerických filmů? Neměli bychom do našeho světa vrátit i seniory?
