Jak si zachovat příjemné a kultivované prostředí ve své čtvrti? Musíme rozhodně a usilovně chránit a opravovat pomyslnou hráz proti živlům, které se usilovně snaží prosadit se v našem prostoru.
Vždy to tak bylo v boji našich předků s nepřízní přírody i osudu. Počínaje útrapami s krtkem v zahradě či kunou v kurníku – a konče tisíciletým úsilím o zachování české řeči, kultury a českého státu. V moderní správě státu a měst se tomuto přístupu říká „Teorie rozbitého okna“. Tento termín zavedli v roce 1982 sociolog James Q. Wilson a kriminolog George L. Kelling, profesoři na Harvard University a Rutgers University v USA. Teorii rozbitého okna tito vědci vymysleli pro potřeby zlepšení života v problémových oblastech velkých amerických měst s vysokou kriminalitou.
O co se tedy jedná? Základní myšlenka je velmi jednoduchá: musíme kriminálním či jiným nežádoucím živlům dát najevo, že jim naši čtvrť nedáváme pod kontrolu. Že je to naše čtvrť a ne jejich. A musíme tak činit každodenní aktivní činností a správou. A navíc i do důsledku dotaženými tresty za porušení pravidel. Začíná to naprostými maličkostmi. Například jediným rozbitým oknem, které musíme co nejrychleji opravit. Jediné rozbité okno, jediná posprejovaná zeď vysílají silný signál: „Zde je oblast otevřená vandalizmu, zde může bujet kriminalita.“ Odsud tedy pochází název teorie jednoho rozbitého okna.
A opravdu: jediné rozbité okno je pozvánkou hodit kamenem do dalšího okna. Posprejovaná zeď je pozvánkou chopit se spreje a přidat svůj obrázek. Rozbitá lavička je svolením ke zničení lavičky vedlejší. Máte pocit, že se jedná teoretické výmysly, které se netýkají Prahy 11, potažmo Jižního Města? Rozhlédněte se kolem sebe. Já osobně bydlím na Jižním Městě II, poblíž autobusové zastávky „Volha“ v ulici „U Kunratického lesa“. Stanice autobusu v obou směrech mají úplně všechna okna rozbitá. Opravdu úplně všechna. Připadám si tam jako v detektivním filmu z nějakého ghetta. I když dobře vím, že o ghetto se nejedná. Jedná se o náš domov. A jak tedy došlo k rozbití všech oken? Prostě tak, že někdo rozbil jedno okno. Možná z hecu, snad v opilosti. To dnes již není důležité. Důležité je, že okno nikdo neopravil. Výsledek po několika letech si můžete ověřit sami. Stačí vydat se ze stanice metra Chodov autobusem č. 177 či 193 do stanice Volha. Ano, jediné ignorované rozbité okno vedlo k naprosté devastaci těchto zastávek. Nejedná se o teorii. Jedná se o naši realitu v Praze 11, v našem domově.
Dobře tedy. Snad tedy již rozumíme teorii rozbitého okna a snad tušíme i řešení. Snad tušíme jak si zachovat příjemné a kultivované prostředí ve své čtvrti. Neustálým tlakem proti tlaku vandalizmu. Ale ten tlak je velmi, velmi pracný. Nesmí totiž nikdy polevit a musí být cítit všude na Praze 11. Řešení tedy tušíme, ale také se začínáme obávat, že toto řešení možná není v lidských silách. Přesněji, není v silách jediného člověka uchránit kvalitu prostředí v celé městské části. Dovolím si ale vyjádřit naději, že je to v silách nás obyvatel, občanů žijících v Praze 11. Pokud si racionálně rozdělíme role a budeme navzájem komunikovat a spolupracovat.
Ne, nejsem snílek a nenavrhuji pořádání brigád obyvatel, ani návrat k socialistickým hurá „Akcím Z“. Vyrostl jsem v době socializmu a na vlastní kůži jsem zažil, že takový přístup nefunguje. Jakožto vysokoškolský student jsem se aktivně účastnil antikomunistické kontrarevoluce, která nás měla zbavit ruské nadvlády, navrátit nás do lůna demokracie a vrátit nám vládu nad našimi záležitostmi. Spolu s Martou Kubišovou jsme si s nadějí zpívali: „Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.“ Ruská nadvláda polevila a snad ještě poleví. Jak je to ale s demokracií a vládou nad našimi záležitostmi? Chtěli jsme tenkrát, aby to bylo na nás. A teď to tedy nemůžeme svalovat na jiné. Je to na nás.
Co tedy navrhuji? Navrhuji využít principů demokracie. Zvolme si zástupce, kteří s námi budou komunikovat o našich potřebách jakožto občanů žijících na Praze 11. Nejedná se o utopii. Ale mám na vás jakožto občany prosbu. Samozřejmě, je potřeba zvolit si rozumné lidi. Ale je neméně důležité neustále tlačit své zastupitele k tomu, aby nám naslouchali a aby se nám zodpovídali za svoji činnost. K tomu je potřeba aktivita nás občanů.
Co pro to můžeme dělat my jako TOPka Prahy 11? Napadá mne spousta myšlenek, více či méně realistických. Pokud budeme na Praze 11 v koalici, můžeme tlačit na dopravní podnik ohledně poškozených zastávek a snažit se najít nějaký způsob spolupráce. Můžeme se zkusit dohodnout s Českou poštou, aby nám doručovatelé hlásili vandalizmus. Musíme se zasadit o včasné opravy poškozeného městského majetku. A hledat účinné metody jak nutit k rychlým opravám i majitele soukromých objektů. To ale nestačí. Ať již v koalici či opozici, potřebujeme pomoc vás, našich spoluobyvatel.
