Nejvyšší správní soud: Naděje pro Litochlebské náměstí?

Dnes již notoricky známé praktiky developerů, kdy po koupi stavebního pozemku zcela účelově navyšují koeficienty zastavění, což se také stalo i v případu Litochlebského náměstí, by mohly být hudbou minulosti, respektive Nejvyšší správní soud dal těmto developerům  a radnicím jdoucím jim na ruku jasný signál, že takový postup je v rozporu se zákonem! Občané v dotčených lokalitách tak dostávají naopak do rukou silný nástroj, kterým se mohou bránit jak ziskuchtivým developerům, tak případně i vlastní radnici, která jde developerovi na ruku. Nejvyšší správní soud jasně stanovil, že index podlažní plochy je obecným regulativem prostorového uspořádání území, tj. limitem jeho využití, jehož vymezení je závazné. Má-li být v platném územním plánu nově zaveden limit využití území mj. indexem podlažní plochy či změněny hodnoty již existující regulace, je nutno přijmout takovou změnu formou opatření obecné povahy, které lze následně napadnout návrhem na zrušení opatření obecné povahy u správního soudu a to do tří let od jeho účinnosti. 

Samotná kauza prodeje pozemků na Litochlebském náměstí, respektive faktická likvidace místního parku, má svou historii, kterou je dobré si aspoň v náznacích připomenout. Nese totiž obecné rysy nakládání s městskými pozemky na Praze 11 současnou vládnoucí garniturou tradičních stran ODS a ČSSD za tiché podpory KSČM. Radnice Městské Části Praha 11 původně tyto pozemky chtěla rozprodat za 1.582,-Kč/m^2, celkem zhruba za 10 miliónů korun a to neprůhledné společnosti Tweenlingen a.s., jenž měla akcie na doručitele, a nešlo tak fakticky dohledat její skutečné vlastníky, navíc tato „prázdná skořápka“, která dosud nikdy nerealizovala stavbu typu mrakodrap, která má být na Litochlebském náměstí realizována, a která vznikla těsně před samotným vyhlášením záměru Radnice. Výše uvedená netransparentnost může v konečném důsledku vést i k domněnce či úvaze, zda za touto společností nestojí samotní představitelé Radnice. Soustavným tlakem opozičních zastupitelů z řad TOP09 a Hnutí pro Prahu 11 a především i velkým zájmem veřejnosti, a to předně z řad místních občanů se nakonec podařil dílčí úspěch v podobě zvýšení kupní ceny na cca 8.500,-Kč/m², to už jsme však na zhruba 50 milionech, což je značný nepoměr oproti původnímu záměru. Za dílčí úspěch to však lze považovat pouze v uvozovkách, neboť cílem všech oponentů tohoto netransparentního procesu bylo dosažení jeho stažení vedením Radnice. Ani dílčího úspěchu by se zřejmě nepodařilo dosáhnout bez značného mediálního zájmu o tuto kauzu. Avšak i nakonec zvýšená cena dodnes budí značné rozpaky. Neodpovídá totiž ceně tržní a už vůbec ne ceně obvyklé dle požadavku § 36 odst. 2 Zákona o hlavním městě Praze, který zní:

„Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna“.

Již během projednávání prodeje pozemků na Litochlebském náměstí v zastupitelstvu Městské části Prahy 11 se zástupci realitních kanceláří v médiích vyjadřovali v tom smyslu, že předmětné pozemky v této lokalitě, téměř v sousedství stanice metra Opatov, mají hodnotu minimálně v rozmezí 12.000.- až 16.000,-Kč/m², což nakonec potvrdil i revizní posudek ceny obvyklé ze znaleckého posudku předloženého vedením Radnice Prahy 11, jenž si nechal vypracovat Magistrát hlavního města Prahy pro účely přezkumu zákonnosti přijatého usnesení o prodeji pozemků na Litochlebském náměstí. Tento revizní posudek došel k závěru, že cena obvyklá pro předmětné pozemky je v rozmezí 13.000,- až 15.000,-/m², což by v souhrnu dělalo již cca 80 miliónů!!! Bohužel ani přes tento zjevný rozpor, odhadem jde nejméně o rozdíl 30 miliónů, Magistrát hlavního města Prahy nekonal a předmětné usnesení Městské části Prahy 11 nepozastavil pro rozpor se zákonem. Avšak tato věc je alespoň stále v řešení orgánů činných v trestním řízení a můžeme jen spekulovat, zda zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na Radnici Městské Části Prahy 11 z podzimu roku 2013 nesouvisel i s touto kauzou.

 Osobně vidím naději ve skutečnosti, že ve věci Litochlebského náměstí byla podána správní žaloba, která je navíc vedena zkušeným advokátem, a lze tak dnes vidět určitou naději i pro Litochlebský park, která spočívá v dnes již ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu ve věci zneužívání navyšování koeficientu zastavitelnosti území pro dosažení co možná největšího zisku pro developera na úkor kvality života v daném území. Proto tedy pevně věřím, že se nakonec vše v dobré obrátí a tato kauza bude mít příznivý konec pro místní obyvatele. A zůstane zde pouze pachuť netransparentnosti postupu vedení Radnice při nakládání s obecnými pozemky, která bude varovným příkladem do budoucnosti pro všechny reprezentanty občanů, jak se nemá vykonávat veřejná správa, neb správa věcí veřejných by měla být službou občanům, nikoliv zhoršováním jejich životních podmínek, tak jak se to dle mého názoru dělo v kauze Litochlebského náměstí.