1. Opatovské zahrady 522 000 000,-Kč bez DPH, aneb developerský sen
Tento neúspěšný (původně neprodejný) developerský záměr byl zakoupen koalicí jako celek na klíč, tj. celkem 182 bytů. Příslušná smlouva byla schválena na 5.11.2013 hlasy všech 23 zastupitelů ODS, ČSSD, Pražanů za svá práva a KSČM. Takto pořízené byty jsou určené jako nájemní, pro mladé páry tvořené partnery, kteří vyrostli na Jižním Městě a zapsali se do pořadníku 800 žadatelů. Cílem bylo údajně „vytvoření a dlouhodobé udržení věkové i socioekonomicky vyvážené struktury obyvatelstva“, ale v kontextu voleb šlo spíše o nákup voličů, neboť uvedený počet žadatelů spolu s rodiči, znamená téměř 20% volební potenciál. Zásadním problémem projektu je cena, která v případě koupě celého projektu měla obsahovat uplatnění množstevní slevy. Ta dle vyjádření realitních odborníků může dosáhnout 15%, takže pro prodávajícího se z transakce stal developerský sen, ale pro budoucí vedení radnice sen zlý.
2. Objekt Sandra 336 000 000,-Kč
Tento objekt bývalé ubytovny určené učitelům, také přezdívaný Gulag, patří k dominantám nejen Jižního Města, ale i celé Prahy. Jinak je tomu v interiéru objektu, který je tvořen buňkami o dvou místnostech s příslušenstvím a je využíván k různým účelům jako ubytovny, hotelové prostory nízké cenové úrovně a kanceláře. Stav objektu je neutěšený a zhoršuje se, čemuž odpovídá jeho neutěšená majetkoprávní historie začínající 23.5.1991, kdy byla uzavřena hospodářská smlouva o dočasném užívání a nájmu objektu mezi tehdejším MÚ Praha 4 Jižní Město a Místním bytovým podnikem P4 Jižní Město, aby byl 30.4.2008 za 151 200 000,-Kč prodán v exekuci. Pokračování nastává koncem roku 2013, kdy koalice schvaluje opět v rámci pořízení nájemních bytů, že MČ kupuje objekt dle znaleckého posudku TTP invest za 336 000 000,- Kč. Lze pochopit, že o objekt, který je ve velmi špatném stavu se městská část musí zajímat, aby zabránila katastrofickému scénáři. Jednou z variant je i koupě, ale ne za uvedenou cenu a ne pro uvedený záměr.
3. Bazén Jedenáctka VS 670 000 000,-Kč
Na tento hlavní předvolební projekt trhák starosty Mlejnského se v plné míře vztahuje princip, že v současné době nelze akceptovat obhajování tzv. úspěchů pouze na základě prohlášení „podívejte se, co jsme vybudovali“, ale je třeba posoudit za jakou cenu, v jaké kvalitě a v jakém čase. V pohledu s uplatněním zmíněných kriterii leckterý tzv. „úspěch“ rychle vybledne. Co se týče ceny a nabízených atrakcí je to evidentní v publikovaných srovnáních s obdobnými projekty. Z funkčního hlediska může u Jedenáctky VS uspokojit pouze část pro děti a seniory, ale ne již hlavní 25m bazén. Architektonické řešení, jak dokazuje zadní pohled na sousedním obrázku, není také nijak převratné. Přitom platí i pro naše sídliště princip, že nová výstavba by měla být z tohoto hlediska kvalitní a zajímavá. Rovněž umístění stavby na samém okraji Jižního Města není nejšťastnější. O osudu projektu tedy rozhodnou občané, tj. zda bazén přijmou za svůj.
4. Jaká může být kultura v jihoměstském Palermu?
Doprovodný obrázek má velkou vypovídací hodnotu. Jednak prezentuje starostu městské části Mgr. Dalibora Mlejnského v dosti charakteristické bojovné póze, která jakoby předjímala či varovala před některými neblahými událostmi násilné povahy, které se udály na Jižním Městě vůči opozičním zastupitelům. Dále dobře čitelný níže umístěný původní nápis Kulturní dům Opatov vypovídá o záměně funkcí, kdy ze zavedeného kulturního domu, se stal sportovní objekt zaměřený na bojové sporty. Pikantně v daném objektu působilo porovnání nájmu za čtvereční metr u Městské knihovny a zmíněného sportovního zařízení, které bylo desetinásobné samozřejmě v neprospěch knihovny. Přidáme-li zánik kulturního zařízení Klubka, zůstává na Praze 11 pouze Chodovská tvrz a kulturní centrum Zahrada, ve kterém došlo alespoň k výměně vedení a KC Zahrada „udržuje“ člen ODS. Tak nám zůstávají časté pivní slavnosti či radovánky, čemuž se u bývalého hostinského nelze vůbec divit.
5. Systematický výprodej majetku městské části, nyní objektů bývalých MŠ
Objekty jeslí, mateřských a základních škol se svými areály, patřily k té velkorysejší části „občanské vybavenosti“, kterou bylo jihoměstské sídliště vybaveno. S demografickým vývojem se měnila poptávka po původním využití těchto zařízení a tak některé byly pronajaty soukromým středním školám, v některých sídlí Úřad městské části, někde jsou zařízení sociálních služeb a někde dokonce hospody či kluby (viz následující hřích č.6), ale stále zůstávaly v majetku městské části. V průběhu roku 2013 schválila rada městské části záměr prodeje čtyř objektů bývalých MŠ a to Hrudičkova, Stříbrského Chomutovická a Machkova. Ve všech objektech sídlí školská zařízení, z nich však do současnosti u dvou posledních skončil o odkoupení objektů zájem, u dvou prvních MŠ pokračuje boj o zabránění prodeje. Přes veškeré ujišťování o nezměněném způsobu využití po odkoupení, není dlouhodobá jistota v pokračování stávající funkce, takže pro zachování možností ovlivňování využití objektů je výhodnější zachování vlastnictví MČ.
6. Školka na druhou
Raritou mezi mateřskými školkami je objekt v Hrabákově ulici. V jedné části sloužící původnímu účelu funguje čtyřtřídní mateřská školka s kapacitou okolo 110 dětí. Ta je pouze živým plotem oddělena od své druhé poloviny fungující také jako školka, ale ne jako obyčejná školka, ale Školka s velkým Š, tedy Školka – Klub čepující Gambrinus a poskytující další služby jako fitness, rozsáhlé zahradní restaurační prostory a privátní parkoviště. Věřím, že posezení v tomto restauračním zařízení je příjemné, ale konzumované pivo by mělo návštěvníkům - otcům hořknout, při pomyšlení na ty stovky dětí opět letos odmítnutých při přijímání do MŠ. Také by jim mohlo být líto těch matek s dětmi ve zlikvidovaném azylovém domě v Donovalské, za účelem uvolnění prostor pro MŠ, přičemž tato Školka hospoda již fungovala. Vrcholem pokrytectví bylo lživé využití této kauzy v předvolebním boji před 4 roky, ze strany právě ředitelky MŠ Donovalská Mgr. Lisecové Zimové, tehdejší jedničky na kandidátce Věcí Veřejných. To, že při rušení dostal před šesti lety přednost azylový dům (což vyvolalo dokonce mezinárodní zápletku) a hospoda vesele fungovala dál, svědčí o hodnotách starosty Mlejnského a jeho bývalé party.
7. Kauza Litochlebské náměstí, vrchol ledovce z výprodeje pozemků na P11
V průběhu prvního volebního období starosty Dalibora Mlejnského byla provedena inventarizace majetku, pro účely systematického výprodeje z pohledu koaličního, zbytného majetku. Jednou z kauz, která byla silně medializovaná a vyvolala silný odpor občanů byly pozemky na Litochlebském náměstí, které v první fázi měly být prodány neprůhledné společnosti (akcie na doručitele, statutární zástupci blízcí starostovi, podezřelé sídlo společnosti) za 1582,- Kč/m2. Jednalo se o 6752 m2 asi 200 m vzdálených od metra Opatov. Další kritiku vyvolávala kolize s pietním místem z 1. světové války a následně představený projekt výškového objektu situovaného nevhodně v blízkosti obytných domů již postižených zahušťováním z dob výstavby. Další vývoj přinesl sice několikanásobné navýšení prodejní ceny, ale ostatní výhrady nepominuly. Konec dobrý přinesl díky výraznému úsilí kolegů opozičních zastupitelů rozsudek Městského soudu v Praze, který zrušil příslušnou úpravu územního plánu a tím projektu vystavil stopku.
8. ZŠ Mikulova v péči koalice ODS a ČSSD
V předminulém roce došlo na území Městské části Praha 11, konkrétně v ZŠ Mikulova k naprosto bezprecedentní události. V této základní škole vstoupilo do stávkové pohotovosti 95% pedagogického sboru. Hlavním předmětem sporu se stala osoba ředitele ZŠ Radka Pulkerta (ODS), jeho devastující personální politika, v podobě odvolání dvou zástupkyň, jejich nahrazení problematickými osobami, např. funkcionářem ČSSD (ČSSD odpovídá na Praze 11 za školství) a jeho osobní nezpůsobilost pro výkon funkce ředitele, dokladována pouze diplomem ze soukromé vysoké školy z Petrohradu. Odvaha pedagogického sboru, podpora rodičů a všech opozičních zastupitelů překonaly počáteční koaliční odpor a vedly k rezignaci pana ředitele k 31.1.2013. Odchod dalších problematických osob a návrat odvolaných zástupkyň, spolu s odsouzením pana ředitele za padělání veřejné listiny je dobrým koncem kauzy. Otázkou je proč koalice prováděla takovou devastující politiku, zvláště jedná-li se o rezort školství. Odpovědí mohou být různé investiční aktivity v areálu školy, s nimi spojené finanční toky, čerpání dotací a v neposlední řadě pronájmy takto vybudovaných sportovišť.
9. Působení ABL na Praze 11 s odstupem času, aneb co zde zůstalo za oněch cca 50 000 000,- Kč, vyčerpaných z rozpočtu městské části
Zasvěceným čtenářům se může zdát, že téma ABL opakujeme do nekonečna, neboť kde jsou Věci Veřejné s panem Bártou i panem Johnem. Veřejnost si odechla od neustálých vládních skandálů, s nimi spojených tahanic, ABL si vyzkoušela na naší městské části svoje projekty za výše uvedené miliony. Na Jižním Městě se ale takový odchod do politického důchodu nekoná, neboť tehdejší lídrině této naštěstí neúspěšné strany, paní ředitelka MŠ Mgr. Hana Lisecová Zimová, která se v minulé kampani proslavila několika půvabnými nepravdami, jako že se nesmíří s korupcí na radnici (myšleno na naší radnici vedené starostou Mlejnským), se nyní stala paradoxně ozdobou na kandidátce Jižní Město – náš domov, téhož starosty Mlejnského. Zakončením neblahého působení ABL na Jižním Městě je nedávný, pouze podmíněný rozsudek Okresního soudu v Děčíně v kauze monitorování telekomunikačního provozu politiků, ve které byli poškozenými desítky politiků, počínaje předsedou Ústavního soudu ČR a konče i dvěma komunálními politiky za TOP 09 z Prahy 11. Jedním z obviněných i odsouzených v této kauze byl bývalý pracovník ABL.
10. Zahušťování stabilizovaných území s již značnou hustotou obyvatel
Konkrétní kauzy vyvolaly snad největší odpor obyvatel Jižního Města. Jednotlivé investiční záměry např. výstavba obytných domů v Benkově, Prašné a Podjavorinské, které měly společného investora v městské části a byly vyvolány neutuchajícím zájmem ČSSD nakupovat voličské hlasy, zde projektem výstavby nájemních bytů pro mladé páry i společnou koaliční snahou, urychleně investovat finanční prostředky získané z úplatného převodu obecních bytů. Lokality jako parčíky, či parkoviště ve zkolaudovaných a i za minulého režimu vybilancovaných obytných souborech, si vybírala koalice proto, že vhodné volné pozemky byly rozprodány a tyto vybrané náhradní pozemky byly navíc ve vlastnictví městské části. Pro takovouto výstavbu je na Jižním Městě dostatek vhodných ploch v podobě rozvojových území, ale ta jsou předmětem zájmu investorů a proto drahá a jejich nabytí je tedy obtížné. Podobně nepochodila koalice u občanů - i přes notorický nedostatek parkovacích míst - s vysokopodlažními parkovacími domy.
11. Kontejnerová stání za cenu luxusních kancelářských ploch
Tato kauza dokladovaná na vedlejším obrázku, je dobrým příkladem řady dalších aktivit v uplynulých dvou volebních obdobích, které se vyznačovaly neprůhledností ve fázi výběrového řízení, realizací osvědčenými dvorními dodavateli a vysokými náklady. Cena za 1 m2 prezentovaného kontejnerového stání (vypočteno z celkových nákladů uvedených v rozpočtu MČ) je srovnatelná s jednotkovou cenou v nově budovaných kancelářských areálech, nebo v některých případech i bytů. Podobně neuvěřitelně působily údaje v projektu dotovaného z evropských peněz, který se týkal odstraňování původních betonových prvků z vybavenosti sídliště, jako např. dětských hřišť u kterých v některých případech byla vykazována taková odstraněná kubatura, že by to spíše nasvědčovalo, že jde o protiatomový kryt. O podobných kauzách se dá na naší MČ psát dost dlouho. Ať jde o předraženou údržbu zeleně, investice do školských zařízení či sportovišť. Zde musí každý posoudit sám, zda miliardy prošlé investiční částí rozpočtů jsou vidět. Závěrem se dá konstatovat, že se těžko dá najít nešvar vyskytující se ve správě věcí veřejných, který by neměl otisk v bývalém jihoměstském Palermu.
Ing. Stanislav Urbánek, CSc., předseda Regionální organizace TOP 09 Praha 11
