Zastupitelky – ženy ze všech politických stran v Praze 10 podpořily finančním šekem, položením květin i pomocí se sázením růží památník v Lidicích. „Požádala jsem zastupitelky, zda by podpořily akci s názvem Růže pro Lidice,“ uvedla Jana Čunátová (KSČM), která stála u zrodu akce. „Proto jsme se jako zastupitelky vydaly 4. listopadu do Lidic, kde jsme mimo jiné pomáhaly vysadit růžové keře pro obnovu tohoto parku,“ řekla Radmila Kleslová (ČSSD).
Kromě citovaných se akce zúčastnily i další členky zastupitelstva ze sociální demokracie, ale i SZ, TOP 09 a ODS – tedy prakticky ze všech klubů zastupitelstva. Zastupitelky také předaly řediteli lidického areálu Milouši Červenclovi šek na 20 tisíc korun, položily u památníků dětských obětí lidické tragédie květiny i osobní drobnosti, uctili pietou památku u popraviště, kde byli pohřbeni lidičtí muži, prohlédli si památník včetně vnitřní filmové interaktivní expozice a aktivně se zapojily s místními zahradnicemi do sázení růži ve slavném lidickém růžovém sadu. V současné době obsahuje růžový sad celkem 213 odrůd růží v počtu více než 24 tisíc keřů. „Je potřeba nejen renovovat, ale i udržovat mezinárodní růžový sad, protože jaro by ukázalo, jak se zima na něm podepsala,“ uvedla zastupitelka Hana Nováková (ČSSD). „Ani po desetiletích nezůstává lidická tragédie v zapomnění,“ vyjadřuje mladá zastupitelka Vanda Švecová (ČSSD). „Byl to silný pocit, sázet zde v Lidicích další růže – je to symbol ochrany života a péče o něj,“ řekla zastupitelka Markéta Jirásková (ODS), která má ochranu života a péči o něj i jako povolání, protože pracuje jako lékařka. „Myslím, že oběti, ke kterým tam došlo, si to zaslouží,“ dodává zastupitelka Jiřina Vondráková (ČSSD). „Jsem moc ráda, že jsem mohla v Lidicích vysadit nové růže, které na jaře zkrášlí toto chmurné místo,“ uvedla zastupitelka Pavla Hájková (TOP 09), která se akce účastnila i se svou kolegyní zastupitelkou Kamilou Procházkovou (TOP 09). „Na nacistické zločiny se nesmí zapomínat,“ dodává Hájková. „Memento Lidic platí i nyní, 69 let po vypálení obce, kdy ve společnosti stoupá zájem o extremistická hnutí a kdy roste nacionální a sociální napětí mezi občany,“ říká zastupitelka Ivana Cabrnochová (SZ). „Mám za to, že my, ženy, k dětem, které jsou na lidickém sousoší, máme asi nejblíže a rozhodně bychom si nepřály, aby se něco takového opakovalo,“ uzavírá zastupitelka Jana Čunátová (KSČM).
Historii asi známe: za účelem potlačení vzrůstajícího protifašistického odboje byl v září 1941 jmenován do funkce zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich. Jeho krátké působení přineslo zatčení 5000 protifašistických odbojářů. Stanné soudy pracovaly naplno a okupanti se nezastavili ani před vraždami bez jakéhokoliv soudu, jejichž účelem bylo šíření atmosféry strachu po celé zemi. Osudy zamíchalo rozhodnutí československé vlády v Londýně – plán atentátu na Reinharda Heydricha. Útok parašutistů, při němž byl Heydrich 27. května 1942 smrtelně zraněn, přinesl brutální pomstu. Nejasný dopis vyvolal u gestapa podezření na spojitost atentátu s rodinou Horákových v Lidicích, neboť jejich syn byl příslušníkem čs. zahraničního vojska ve Velké Británii. Přestože nebyly vyšetřováním ani prohlídkami nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačka, pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za smrt „vynikajícího muže německého národa“.
Foto popis| Osud malé vesnice Lidice, ve které žilo 503 obyvatel, se začal naplňovat 10. června 1942 několik hodin po půlnoci. Z rozkazu K. H. Franka bylo 173 lidických mužů na zahradě Horákova statku zastřeleno. Ženy a děti byly převezeny - kromě dětí na poněmčení a dětí do jednoho roku byly všechny bez milosti v nacistickém vyhlazovacím táboře v polském Chełmnu nad Nerrem během 8 minut ve speciálních prostorách usmrceny výfukovými plyny. Ženám byl přisouzen boj o život v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Domy byly vypáleny a posléze zničeny plastickými trhavinami. Po živé obci zbyla jen holá mlčící pláň. Do konce války označovaly území Lidic jen vstup zakazující nápisy. Záměr nacistů vymazat vesnici z povrchu světa však nevyšel. Zpráva o zničení Lidic obletěla celý svět. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických občanů. Po ukončení války se po dvouletém pátrání do náruče přeživších lidických matek vrátilo 17 dětí. Tragičnost lidického zločinu hluboce zasáhla akademickou sochařku prof. Marii Uchytilovou. V roce 1969 se rozhodla vytvořit bronzové sousoší lidických dětí, které mělo být zároveň vnímáno jako Památník dětským obětem války. Nejmenšímu dítěti byl 1 rok a 6 dní, nejstarší hoši byli do 15, dívky do 16 let. Vytvořit dvaaosmdesát dětských soch v nadživotní velikosti jí trvalo dvě desetiletí.
