Po přečtení článku „Češi mezi bankrotáři, stát škrtí zdravotnické výdaje“ by si mnohý čtenář mohl pomyslet, že se u nás ve zdravotnictví šetří více, než by se muselo. Když pominu, že se zde vytrhávají pouze dva ukazatele z celého kontextu hodnocení zdravotnictví, musím ještě upozornit na riziko chybné interpretace.
Je možné doložit, že se českým občanům přes úsporná opatření zhoršila dostupnost nebo kvalita lékařské péče? Nikoli, naopak nedávné komplexní mezinárodní srovnání zlepšilo hodnocení České republiky, která si dokonce polepšila v žebříčku evropských států a dostala se hned za Německo. Všechny, kteří si rádi čtou mezinárodní studie, odkazuji na Euro Health Consumer Index, který by se mohl stát inspirací také pro autora článku, na který reaguji.
Kromě hodnocení kvality a dostupnosti zdravotnické péče se hodnotí také její efektivita. Tedy zjednodušeně řečeno, kde se dostane „co nejvíce muziky, za co nejméně peněz.“ Zde se výše uvedené hodnocení přepočítává pomocí kupní síly výdajů na zdravotnictví. V tomto srovnání se pak Česká republika dostala dokonce na třetí místo, přičemž nejefektivněji je hodnoceno estonské zdravotnictví.
Jak snižování výdajů interpretovat a co se za ním skrývá? Fakultní nemocnice začaly ve velkém používat elektronické aukce a zprůhlednily výběrová řízení. Pečlivěji se posuzuje přínos zavádění nových přístrojů. Nedochází k lití peněz do „černé díry“, naopak se snažíme tuto „díru“ odstranit dříve, než se do systému přidá více peněz. V tomto úsilí bychom rádi přivítali pomoc krajů a jejich nemocnic. Pokračuje také snižování počtu lůžek akutní péče, kterých máme ve srovnání s vyspělými státy výrazně nadprůměrný počet. Kromě toho jsme zavedli nový systém financování nemocnic (DRG), který motivuje k větší efektivitě léčby. Jedná se samozřejmě o běh na dlouhou trať, ale první plody našeho úsilí se již projevují.
A nezapomeňme na zásadní věc. Z demografických prognóz vyplývá, že Česká republika patří mezi státy s největším rizikem stárnutí populace, což způsobí obrovský růst nákladů na zdravotnictví. Určitý vliv tohoto faktoru pociťujeme již nyní, ale největší problémy nám nastanou v okamžiku odchodu generace tzv. Husákových dětí do důchodu. Z tohoto pohledu znamená brzdění růstu nákladů na zdravotnictví logický krok a vytváření určitého polštáře. Ostatně to je hlavním tématem většiny diskusí o zdravotnictví v členských státech EU. Všude chápou, že růst výdajů na zdravotnictví nemůže dlouhodobě převyšovat růst ekonomiky.
Jinými slovy, pokud se podíváme, co se skrývá za úspornými opatřeními a zároveň to porovnáme s mezinárodním srovnáním kvality a dostupnosti zdravotnické péče, lze opatření prosazené ministrem Hegerem označit za úspěšné. Berme to jako uznání a motivaci pro pokračování nepopulárních, ale nutných reforem.
