Populární exministr spravedlnosti kandiduje z posledního místa za TOP 09
V celostátní politice je Jiří Pospíšil zapsán jako bývalý ministr spravedlnosti, který se raději nechal vyhodit z vlády premiéra Nečase, než by dělal politiku proti svým zásadám. Milovníci kultury ho zase znají jako dlouholetého spolupracovníka Medy Mládkové. U nás ale zůstává dlouholetým plzeňským poslancem a také krajským zastupitelem. V krajských volbách bude Jiří Pospíšil kandidovat i tentokrát, a proto jsme mu položili několik otázek.
Co vás jako nestraníka vedlo ke kandidatuře v letošních krajských volbách?
Rozhodl jsem se TOP 09 v krajských volbách podpořit, protože se domnívám, že je třeba, aby tato proevropská pravicová strana byla důstojně zastoupena v krajském zastupitelstvu. Bude třeba silné pozice TOP 09 vůči sociální demokracii a hnutí ANO, které vedou lidé bez politických zkušeností a jejich chování v krajské politice nelze předvídat. Kandidáti TOP 09 nabízejí pozitivní program pro Plzeňský kraj a nepletou si krajský úřad s firmou, což je teď sice hodně módní, ale správě věcí veřejných v České republice to moc neprospívá.
Na kandidátce TOP 09 jste ale až na posledním, padesátém místě.
Přesně tak. Neusiluji o placenou funkci v čele kraje. Chci svou přítomností na kandidátce podpořit rozumnou politiku, proto jsem se jako nestraník rozhodl pro poslední místo na kandidátce. Nemohl jsem sedět se založenýma rukama a čekat, zda se demokratickým stranám podaří dosáhnout výsledku, který umožní, aby se v našem kraji vládlo bez komunistů a jiných populistů.
Také bych chtěl přiložit ruku k dílu, aby se po volbách z hlasování občanů nevyklubala „havanská koalice“, kdy by kraj řídili ti, kteří si nedávno pod záminkou shánění kontaktů udělali za krajské peníze výlet na castrovskou Kubu. Nepřivezli nic, co by nám v kraji pomohlo. Možná si ale současní socialističtí a komunističtí radní aspoň domluvili budoucí koalici, když tam s nimi byl i krajský lídr ANO pan Zeman.
Jak hodnotíte poslední čtyři roky v Plzeňském kraji?
Levicová koalice sociálních demokratů a komunistů se dostala k moci, přestože voliči dali před čtyřmi lety nejvíce hlasů pravici. Sociální demokraté se ovšem raději kvůli postu hejtmana spojili s komunisty a obešli svým způsobem volební výsledek. Celé čtyři roky jejich vlády hodnotím jako určité přešlapování na místě. Kraj měl dostatek peněz, ale mnoho výrazných projektů, které by tu po této krajské vládě zůstaly, nenajdeme.
Hodně jezdím po Plzeňském kraji, protože se snažím navštěvovat co největší počet akcí a potkávat se v maximální možné míře s občany. Při tom dobře vidím, jak nedobře jsou na tom v mnoha koutech kraje například naše krajské silnice.
Kromě práce v krajském zastupitelstvu vykonáváte poslední dva roky také mandát europoslance. Čemu se v této instituci nejvíce věnujete?
Snažím se být věrný svému volebnímu heslu, a stejně jako v krajském zastupitelstvu, i ve Štrasburku a Bruselu hájit v první řadě zájmy těch, kteří mne do Evropského parlamentu vyslali – českých voličů.
První dva roky jsem samozřejmě největší pozornost věnoval problémům spojeným s uprchlickou krizí. Začalo to trochu nenápadně, kdy se v několika návrzích usnesení objevila podpora kvót – tedy mechanismu, kterým se mají uprchlíci přerozdělovat do zemí, kam původně nechtěli. V této době jsem patřil mezi několik málo poslanců, kteří kvóty nechtěli podpořit, a někteří kolegové se tehdy na mě a poslance s podobným názorem koukali trochu přes prsty.
Proč kvóty odmítáte? Co je pro vás největším argumentem proti jejich zavedení?
V první řadě platí, že nebudou fungovat. A to není můj dojem, ale zkušenost s jejich prvním zavedením. EU prosadila kvóty pro prvních 160 tisíc migrantů, ale za rok jejich trvání se jich podařilo po Evropě přerozdělit jen tisíc. Lidé nejsou balíky a nejde s nimi šíbovat. Když chce někdo do Německa či Švédska, složitě ho budete nutit, aby zůstal třeba v Portugalsku nebo Bulharsku. Navíc si myslím, že podobné návrhy, které občané mnoha členských zemí odmítají, velmi podkopávají Evropskou unii a nahrávají těm, kteří ji chtějí rozbít.
Jste i v době, kdy se Evropská unie potýká s mnoha problémy, zastáncem členství naší země v této organizaci?
Určitě. Podle mého názoru nyní neexistuje pro Českou republiku srovnatelná alternativa. Také mne samozřejmě štve, když vidím některé špatné návrhy Evropské komise. Nepovedené nápady z bruselské dílny, třeba kvóty nebo pokusy o zákaz zbraní, mne dopálí možná více než nějakého euroskeptika, který z nich má vlastně škodolibou radost. Já v nich naopak vidím další střelivo pro odpůrce Unie, a snažím se proti podobným chybám bojovat s ještě větší vervou.
Co by pro nás jako pro Českou republiku konkrétně znamenal odchod z Unie?
Tady platí jasný zákon „méně Západu = více Ruska“. Západ pro mne v reálné politice představují hlavně dvě organizace: NATO, které udržuje naši bezpečnost, a Evropská unie, která je pro nás přes všechny své problémy stále ekonomicky i jinak výhodná.
Zvlášť pro nás, kteří žijeme v Plzeňském kraji, by odchod z Unie byl bolestivý. Před pár lety jsme si vybojovali možnost legálně pracovat za hranicemi a zkušenosti s prvními jednáními o brexitu potvrzují, že bychom o ni po odchodu z Unie zase rychle přišli. To nechceme. Rozumně vedená Unie je pro nás nejlepší řešení.
Jako bývalý ministr spravedlnosti jste možná trochu překvapivě zamířil v Evropském parlamentu do výboru, který má na starosti jednotný trh a ochranu spotřebitelů.
Tento výbor jsem si zvolil na první část funkčního období úmyslně, protože se jedná o jeden z klíčových orgánů celého parlamentu. Navíc jsem přesvědčený, že EU by nyní neměla vymýšlet nějaké nové integrační projekty, ale hlavně se zaměřit na dotažení toho, proč vznikla – na volný pohyb zboží a služeb v rámci jednoho trhu. Právě to je jedním ze dvou základních úkolů mého výboru. Druhým je pak dbát na ochranu spotřebitelů.
Co konkrétně hýbe tímto výborem s poněkud složitým jménem?
Aktuálně projednáváme zejména návrh Evropské komise na regulaci zbraní. Podle mého názoru se opravdu nepovedl, protože místo skutečného boje proti terorismu, kterým se zaklíná, bude jen zbytečně omezovat legální držitele zbraní. Podal jsem k němu řadu pozměňovacích návrhů, protože podobně jako u kvót nechci, aby nepovedené návrhy dále snižovaly důvěru lidí v EU. Na úrovni parlamentních výborů zatím převážil nerozum a snaha brát práva lidem, kteří nic špatného se zbraní neprovedli. Osobně jsem hlasoval proti návrhu směrnice a stále věřím, že podzimní rozhodování o návrhu v celém parlamentu dopadne jinak. Jsem v kontaktu se střelci i myslivci v našem kraji i v celé republice a čerpám při parlamentní práci z jejich zkušeností.
Nyní otázka na jednu vaši poslaneckou aktivitu, která není tolik známá. Podporujete řadu iniciativ na ochranu zvířat.
To máte pravdu. Trochu i pod vlivem paní Medy Mládkové, které pomáhám řídit Museum Kampa, jsem se rozhodl na tuto oblast také zaměřit, protože hluboce věřím v nutnost ochrany zvířat. Podporuji například zákaz liščích farem určených pro získávání kožešin a v Evropském parlamentu mají můj hlas také snahy bojovat proti nelegálnímu obchodu se zvířaty a proti tzv. množírnám psů. I tady se snažím propojovat evropskou úroveň s českými organizacemi a přispět ke zlepšení našich zákonů i evropské legislativy.
Když se podíváme do statistik, narazíme na jednu zajímavost, která spojuje vaši práci v krajském zastupitelstvu i v Evropském parlamentu. Patříte k politikům, kteří velmi často vystupují během jednání obou orgánů.
V Evropském parlamentu se snažím opravdu vystupovat k maximu bodů, které se dotýkají České republiky a jejích občanů. Nejsem v parlamentu sám za sebe, ale zastupuji své voliče a ti musejí mít možnost najít si, jaké názory v jejich jménu na půdě parlamentu prosazuji. To je podle mého názoru podstata práce politika.
O totéž se snažím i „na kraji“. Před čtyřmi lety jsem vedl vítěznou kandidátku a připadalo by mi nefér, kdybych se nesnažil veřejně hájit názory na chod našeho krásného kraje, které stojí v opozici ke krajské koalici socialistů a komunistů. Občas jsem si v této opoziční roli připadal trochu sám, ale jsem už z časů svého ministrování zvyklý jít proti proudu, když je to nutné.
