Petr Domanický se zasadil o obnovou unikátní Semlerovy rezidence

Petr Domanický: Desetiletá obnova unikátní Semlerovy rezidence

Jednou z nejvýznamnějších kulturních i společenských událostí roku 2022 v Plzeňském kraji bylo otevření rekonstruované unikátní Semlerovy rezidence vybudované ve stylu světově proslulého architekta Adolfa Loose. Výjimečný dům stojí u Klatovské třídy v Plzni a plzeňský architekt Petr Domanický, který nyní pracuje pro Západočeskou galerii, o revitalizaci budovy usiloval od devadesátých let. Letos se dočkal slavnostního otevření po rekonstrukci, na kterou dohlížel.

Přesto má pocit, že je třeba pokračovat a dotáhnout detaily.

„O dílo Adolfa Loose jsem se začal zajímat, když jsem studoval v Praze a začal zjišťovat, co z jeho tvorby po něm v Plzni zůstalo. V té tobě nebylo možné se o tom mnoho dozvědět,“ vzpomíná Petr Domanický.

Po studiu začal v roce 1997 pracovat v Plzni jako památkář. S bratrem Pavlem usilovali o to, aby pozoruhodné domy z první poloviny 20. století v Plzni získaly památkovou ochranu, což se týkalo i děl podle návrhu Loose. V roce 1998 byl zdokumentovat stav Semlerovy rezidence.

„Ale ten interiér byl rozdělný do pěti částí, a byl proto totálně nečitelný i pro toho, kdo věděl, co za vestavěnými příčkami je,“ vysvětluje. Domanický se pak snažil upozornit na to, že v Plzni je hodnotná stavba a že „spí“.

Postupem času začal působit v Západočeské galerii a zabýval se myšlenkou na obnovu Semlerovy rezidence, kterou galerie získala do správy v roce 2012.

„Začali jsme připravovat projekt zajištění budovy a jejího možného využití,“ popisuje. Domanický dostal u Semlerovy rezidence na starost záležitosti v oblasti péče o památku a architekturu. „Na začátku jsme nedokázali odhadnout, jak dlouho to bude trvat,“ vybavuje si. Po zhruba deseti letech mravenčí práce se dům po rekonstrukci otevřel.

„Celou dobu jsem se těšil, že to nastane. To podstatné je hotové. Před deseti lety bych neřekl, že je to možné. A když dnes vidím fotky původního stavu, divím se, že jsme do toho šli. Ale nepovažuji to za hotové úplně. Děláme například ještě repliku jednoho nedochovaného pokoje. A současně je jasné, že se práce na budově musí překlopit do dlouhodobé údržby,“ říká Domanický. Za velkou hodnotu považuje navázání dobrých vztahů s rodinou Semlerových. „Tím architektonické dílo dostalo podtext příběhu té rodiny. Mohli by nás vnímat jako někoho, kdo spravuje majetek, který jim stát kdysi sebral. Ale oni to vnímají tak, že jsme to zachránili a že je tím připomínáme. V příštím roce bych rád dal dohromady publikaci o celém tom procesu o historii i o rekonstrukci,“ uvedl Petr Domanický.