Jak hodnotíte dosavadní jednání ČNB – jsou tak masivní intervence k udržení kursu měny ve světě běžné, nebo jde spíš o výjimku?
V souvislosti s masivními intervencemi ČNB k udržení kurzu koruny vůči euru na hodnotě 27 Kč/euro nesmíme zapomínat na několik vln tzv. kvantitativního uvolňování, které praktikovala americká centrální banka (FED) od začátku finanční krize v roce 2008, spočívajícího v nákupu velkého objemu aktiv. Evropskou obdobou kvantitativního uvolňování je program dlouhodobého nákupu dluhopisů ze strany Evropské centrální banky (ECB). Všechny uvedené zásahy centrálních autorit pochopitelně vedly také k oslabování příslušných měn, tedy dolaru a eura.
Komu intervence ČNB prospěly – spíš občanům, nebo spíš firmám
Devizové intervence ČNB prospěly exportujícím firmám, naopak ublížily importérům a českým domácnostem. Jestliže například průměrná korunová mzda před začátkem intervencí činila cca 25 tisíc korun, pak při kurzu 25 Kč/euro byla eurová mzda na úrovni 1 tisíce eur. Po intervenci ČNB uměle oslabený kurz 27 Kč/euro vedl k poklesu eurové mzdy na úroveň 925 eur.
Importéry zásah ČNB poškodil ve smyslu růstu cen dovážených vstupů jako je ropa či zemní plyn, ale také moderních technologií, bez kterých se naše ekonomika dlouhodobě neobejde.
V konečném důsledku intervence dlouhodobě poškodily i exportéry, neboť vytvořený devalvační polštář vedl k odkladu potřebných strukturálních reforem, tj. reforem na nabídkové straně ekonomiky. Proč by čeští exportéři měli přemýšlet o růstu kvality své produkce, o snižování nákladů, o hledání nových netradičních řešeních, o inovacích apod., když jim ČNB od listopadu 2013 přidala ke každému euru dvě koruny?
Ohlášení ukončení intervencí vytvořilo ovzduší plné velkých nadějí spekulantů. Nemělo to ukončení přijít spíš nečekaně, jako blesk z čistého nebe?
V ekonomii velmi často platí tzv. síla sebevyplňujících se proroctví. Jestliže ve společnosti vzniknou apreciační či depreciační očekávání, pak k apreciaci (posílení) či depreciaci (oslabení) národní měny skutečně dojde. Začnou-li ekonomické subjekty očekávat posílení koruny, pak tuto korunu začnou nakupovat. Růst poptávky po korunách následně vede k jejímu posílení. Tomuto posílení koruny se v současné době ČNB brání pokračujícími intervencemi. Z uvedené logiky vyplývá vhodnost co nejrychlejšího ukončení devizových intervencí.
Můžete naši nynější situaci přirovnat k obdobné situaci některé jiné země v minulosti a vyvodit z toho možná rizika spojená s uvolněním kursu?
Velmi vhodným příkladem je chování Švýcarské centrální banky v roce 2011, která také intervenovala proti silnému domácímu švýcarskému franku, který se od roku 2008 vůči euru zhodnotil o cca 50 procent. Švýcarská centrální banka s ohledem na silný pokles exportu tehdy začala udržovat kurz franku nad hodnotou 1,2 za euro. O marnosti jejího snažení svědčí skutečnost, že po náhlém a překvapivém ukončení měnových intervencí v roce 2015 kurz franku prudce posílil pod jedno euro (23. ledna 2015 – 0,98 CHF/EUR). Od té doby do současnosti se frank pohybuje v pásmu 1,05 až 1,1 franku za euro.
Zahraniční spekulanti skupují koruny dokonce i ve fondech se záporným úročením – tak pevně věří v její zhodnocení. Myslíte, že se nezklamou?
O výhodnosti či nevýhodnosti dané operace rozhodne výše záporného úročení a hodnota uvolněného kurzu koruny. Protože ČNB avizuje, že v případě rychlého či masivního posílení koruny obnoví devizové intervence, byl bych osobně v rámci uvedených spekulací velmi opatrný.
Ing. Miloš Nový, Západočeská univerzita Plzeň
Časopis Květy, březen 2017.
