Po dvaadvaceti letech opustil Petr Neumann svou domovskou loď Diakonii Západ. Nejdříve začínal s prací v Jaroměři, kde vybudoval středisko pro ohrožené děti a mládež. Tentýž úkol později dostal v Rokycanech. Od roku 2012 neziskové organizaci šéfoval. „Je potřeba, aby po mně přišel někdo nový, nabitý a plný síly,“ uvedl v rozhovoru.
* Jak se vám po tolika letech z Diakonie Západ odchází?
Je to zvláštní pocit. Ne že bych o odchodu už nepřemýšlel dřív. Napadlo mě to mnohokrát. Personalisté doporučují po sedmi letech změnit lokál. Tolik let v Diakonii rozhodně nebylo jednotvárných. Začínal jsem v roce 1994 v Jaroměři, kde bylo mým úkolem založit středisko, které se bude věnovat ohroženým dětem a mládeži. Měli jsme tehdy starý barák, který jsme museli opravit, aby se tam mladí cítili dobře. Mezitím jsme pracovali v terénu. Pamatuji se hlavně na skupinu skejťáků. Nejenom že to byli fajn kluci a holky, ale zároveň se nám podařilo dát dohromady komunitní skate park. S některými lidmi jsme v kontaktu dodnes, což mě těší.
* Poté jste přešel do Rokycan...
Tam jsem vybudoval stejné středisko a postupně jsme služby rozšířili. Nabídli jsme pomoc i jejich rodičům. A následně jsme expandovali do dalších míst v kraji. Byl to vlastně dost zásadní moment. S kolegou Romanem Hajšmanem, který byl tehdy ředitelem střediska v Plzni, jsme usoudili, že by bylo dobré spojit síly a sjednotit se. Vedení diakonie řeklo, spojte se všichni v západních Čechách, tedy i se střediskem v Merklíně, což byla velká výzva.
* Výzva v jakém smyslu?
Věděli jsme, že vybudujeme největší středisko Diakonie evangelické církve – s největším rozpočtem, největším počtem zaměstnancům, což nám dělalo starosti. Myslím, že je jednoduché šéfovat 200 zaměstnancům, kteří jsou na jednom místě. My máme pracovníky rozeseté po celém kraji. Do loňského roku jsme se pořád rozvíjeli. Počet zařízení činil 41, počet zaměstnanců přesáhl 200 a rozpočet se pohyboval kolem 70 milionů korun. Dokázali jsme služby rozšířit, aby byly dostupné klientům, a v zařízeních zároveň zachovat komunitní charakter.
* Nicméně letos už je situace jiná. Některé sociální služby v kraji se kvůli nedostatku peněz otřásají. Konkrétně diakonii chybí asi 16 milionů korun. Není to důvod, proč odcházíte?
Je fakt, že v letošním roce jsme se museli vypořádat se zhruba šestnáctimilionovou ztrátou. Je to zcela zásadní zásek, který od roku 1994 nepamatuji. Vnímám v tom systémový problém. Nebudu ten, kdo ukazuje na viníka. Výpadek nastal, protože vyschly peníze z evropských zdrojů, a to z individuálních projektů. A systém nechal neziskovky, aby se s tím vypořádaly samy. Snažili jsme se co nejméně zasáhnout do fungování služeb, ale nešlo to jenom šolíchat, takže dvacet lidí muselo odejít. Zpátky k vaší otázce, k mému odchodu to přispělo, ale není to jediný důvod. Moje role je skutečně v tuto chvíli naplněna. V příštím roce má přijít třetí reforma za poslední tři roky. Už cítím únavu. Je potřeba, aby po mně přišel někdo nový, nabitý a plný síly. Dvaadvacet let je taková hranice. Mám před sebou dalších dvaadvacet let práce, takže přišel čas na změnu.
* Některé služby jste už zavřeli, jiné zredukovali. Sušický stacionář Klíček převzalo město. Neobjevuje se tendence centralizace sociálních služeb?
Navzdory tomu, že se hodně mluví o principu rovnosti mezi poskytovateli sociálních služeb, není princip zcela zjevně naplněn. Sice všichni dostáváme stejné dotace, ale neziskovky si rozhodně nesáhnou na zřizovatelský příspěvek. Příspěvkové organizace mohou využívat zdroje obcí či krajů. Myslím si, že dozrál čas pracovat s tím na nejvyšší úrovni. Jedna z možností je obrátit se na ombudsmanku nebo na Ústavní soud, aby jasně řekl, jak to má být. Současná situace neziskovky jednoznačně znevýhodňuje. Jsme ve svých budovách, které si financujeme, nikoli v městských či krajských. Už jenom v zázemí je rozdíl. S tím samozřejmě souvisí i plíživé ohrožení neziskovek. Když mají nestabilní financování, co je raději předat příspěvkové organizaci, která si velmi snadno může zažádat o peníze obec či kraj? Myslím, že v případě Sušice se jedná o precedentní stav, který ohrožuje neziskovky napříč republikou.
* V čem je ohrožuje?
Jednoduše tady může nastat tiché znárodnění sociálních služeb. Ministr řekne, neziskovky nás nezajímají, dáme jejich služby příspěvkovým organizacím. Vnímám to jako velké ohrožení občanské společnosti od listopadu 89. Je to nenápadné, plíživé a společensky nezajímavé téma.
* Zůstanete za stávající situace věrný sociálním službám, nebo se přesunete do jiné sféry?
Ještě nevím, mám to hodně otevřené. Buď opravdu budu blízko sociálním službám a využiji znalost prostředí, nebo to přehodnotím a vrhnu se do úplně jiné oblasti. Nadneseně říkám, že budu klidně prodávat motorky. Motorky jsou něco, coměv osobním životě opravdu baví.
* Na co jste hrdý, že se vám v diakonii povedlo?
Myslím, že se nám podařilo vytvořit skvělou partu lidí, která drží při sobě. Zvlášť letos v těch těžkých chvílích se to ukázalo. Pracovníci jsou velice loajální. Kupříkladu v rámci finančních úspor, které nastaly, si více pracovníků snížilo úvazek, než aby někteří členové týmu museli odejít. Zaměstnanci jsou ochotni to táhnout do konce června v naději, že se rozjedou individuální projekty.
* Co jste naopak s odstupem času přehodnotil a dnes byste udělal jinak?
Možná jsem měl být víc důrazný a také víc lobovat, aby k nám prostředí bylo vlídnější. Ale určité změny byly tak rychlé a turbulentní, že bylo obtížné na ně včas reagovat. O hrozícím nedostatku peněz jsme se dozvěděli až koncem loňského roku. Věděli jsme, že evropské peníze jednou skončí. Možná jsme tedy měli vizionářky říci: A co bude pak?
Petr Neumann narodil se v roce 1972 v Liberci vystudoval bakalářský obor charitativní a sociální práce na Univerzitě Hradec Králové od roku 1994 byl ředitelem střediska pro ohrožené děti a mládež v Jaroměři, v roce 2000 založil a vedl podobné středisko v Rokycanech dva roky poté stanul v čele Diakonie Západ, jež vznikla fúzí tří středisek účastnil se řady stáží, například v USA, Estonsku, ve Velké Británii či Finsku externě přednáší na Západočeské univerzitě v Plzni i Univerzitě Karlově v Praze
KLÁRA MRÁZOVÁ
9.4.2016, Plzeňský deník, str. 04, Plzeňsko
