Lékařské odbory coby samozvaná aristokracie

Honba lékařských odborářů za zlatým pokladem nezná mezí a běžný občan se nestačí divit, jak nenasytní dovedou někteří lékaři být. Zatímco po Evropské unii již čtvrtý rok s kosou obchází ekonomická krize a nemilosrdně bere lidem pracovní místa, pan Engel s panem Kubkem se mohou přetrhnout, aby z tenčícího se krajíce urvali co největší díl.

Že jsou lékařské odbory jakousi parodií svého stavu, je vidět z jejich vystupování na všech frontách. Běžně odbory hájí pracující proti bezpráví a porušování zákoníku práce, vyjednávají, aby mzdy neklesly pod sociálně únosné minimum, a snaží se své členy chránit před ztrátou zaměstnání.

Lékařské odbory jsou naopak jakýmsi elitním klubem jedinců, kteří jsou často sami nositeli značného vlivu. Lékaři se nemusí bát o zaměstnání. Jsou jednou z nejlépe placených profesí a v rukou drží životy a zdraví svých pacientů. Někteří tento poklad opečovávají dle nejlepšího svědomí, jiní se nerozpakují ho držet jako rukojmí, a demonstrovat tak svou moc a sílu. Zdraví pacienta používají jako zaklínadlo, které jim otevírá dveře k nevídaným možnostem.

Lékařské odbory a komora se stále zdokonalují ve vyhledávání renty. K dosažení svého cíle potřebují zničit nejistotu, ve které se musí pohybovat běžný člověk. Cílem jsou garantovaná pracovní místa a garantované platy.

Prvního se lékaři snaží dosáhnout válkou o personální vyhlášku. Zatímco ministerstvo zdravotnictví se v ní snaží nastavit minimální nutné počty zaměstnanců, odboráři se snaží protlačit maximalistické řešení a zajistit si nevyčerpatelný zdroj pracovních příležitostí. Nikdy by tak nemuseli poznat situaci ostatních občanů, kdy hledání práce znamená nekonečné frustrující pohovory a odmítání.

Druhého se lékaři snaží dosáhnout zákonem. Zatímco ostatní lidé si musí své platy těžce vyjednávat, ať již osobně, či skrze odborové organizace, lékařské odbory sní o zakotvení svých platů do zákona v úrovni až trojnásobku průměrné mzdy, v dnešní době tedy přibližně 75 000 Kč.

Že na to systém nemá? To lékařské odbory nezajímá. Ať se peníze seberou pacientům, anebo ať občané platí více na zdravotním pojištění či daních.

Pánové Engel s Kubkem vytvářejí novou společenskou vrstvu. Jakousi státní aristokracii uvnitř republiky, odlišenou titulem MUDr. před jménem. Jejich panstvím by byla garantovaná místa v nemocnicích, bez ohledu na reálně odvedenou práci. Kumpány jim jsou krajští hejtmani, rozhazující peníze daňového poplatníka na předražených investicích, budující lékařům z nemocnic zlaté paláce. Když peníze vyplýtvají, připojí se unisono ke křiku lékařů, ať stát peníze přidá.