V nejnovější vlně pouličních střetů na Ukrajině už nejde jen o zahraničněpolitickou orientaci země, ale v sázce jsou i základní práva a svobody Ukrajinců. Situace přímo volá po aktivnější roli unijní i české diplomacie. Místo vět o znepokojení a nepřípustnosti toho či onoho nazrál čas na srozumitelná a kategorická stanoviska. Evropské instituce i ostatní členské země by měly zaujmout společný postoj a minimálně pohrozit uvalením sankcí na ty ukrajinské činitele, kteří jsou zodpovědní za porušování lidských práv a za policejní represe. Je chybou, že se v prohlášení ministrů zahraničí EU z 20. ledna věta o připravenosti k použití této formy síly neobjevila. Pro drakonické zákony potlačující svobodu shromažďování, projevu a tisku i jakékoliv represivní zásahy namířené proti vlastním občanům pochopení v žádném případě mít nelze.
Naproti tomu je možno do jisté míry rozumět názorovému veletoči prezidenta Janukovyče, který se na poslední chvíli rozhodl nepodepsat asociační dohodu s EU a místo toho se začal sbližovat s Putinovým Ruskem. Pro Putina, stejně jako pro EU, je Ukrajina strategicky důležitým územím i trhem. Vzhledem k historickým, kulturním i hospodářským vazbám je logické, že lepší výchozí pozici se v této přetahované těší Rusko. Navíc Ukrajina čelí ze strany Ruska nátlaku, který hraničí s vyděračstvím.
V situaci, kdy na Ukrajině probíhají masové protivládní protesty a kdy ukrajinská vládní elita vrhá zemi do náruče autokratického Ruska, je přinejmenším zarážející, že prezident Miloš Zeman pozval svůj ukrajinský protějšek na oficiální návštěvu České republiky. Na druhou stranu je nutno říci, že k pozvání došlo v říjnu 2013 v rámci příprav na summit Východního partnerství, který se bude konat v dubnu. Prezident Janukovyč se uvolil vyjednávat svoláním mimořádného zasedání parlamentu, kdy slíbil, že přebuduje vládu i změní zákony. Ač je toto pozvání, s přihlédnutím k současnému vývoji, poněkud kontroverzní, musíme se snažit Východní partnerství udržet, ale také zůstat obezřetní. Ve stejném duchu by odpovědí na ruské zasahování do ukrajinských záležitostí rozhodně neměly být jakékoli vstřícné kroky vůči Rusku, včetně Zemanem prosazovaného zrušení či změkčení vízové povinnosti.
Nutno dodat, že Česká republika mohla udělat více, kdyby neměla stále vládu v demisi. Miloš Zeman tak prostřednictvím nejen své vlády, ale i svých pravomocí nadále pokračuje v podkopávání dlouhodobé pozice České republiky, jakožto významného zastánce demokracie a lidských práv ve světě a přihrává nás do pozice země servilní vůči Rusku a země strachující se projevit podporu občanskému postoji statisícům demonstrujících Ukrajinců.
