V jedné písni se zpívá, že šest milionů srdcí vyletělo komínem. Každé ze srdcí, jež umučeně dotlouklo představovalo člověka, lidskou bytost, která měla svůj životní příběh. Věk, pohlaví, národnost to vše bylo rozdílné. Jen konec byl stejný. Strašný, krutý a nelidský. Stála jsem U Branky a četla jsem šest jmen. Šest srdcí, která dotloukla. Šest příběhů se špatným koncem. Šest jmen mužů a žen, která dojela na konec cesty jménem Terezín, Baranoviči, Zamošč a Osvětim.
Při čtení jmen se mi třásly ruce. Vzpomněla jsem si, jak jsem v Jeruzalémě při návštěvě Památníku holocaustu Jad Vašem nejdříve hrůzou oněměla a pak už jen plakala. I teď mi bylo do pláče. Protože pan Osvald Fleischner, paní Eliška Zeinerová, pan Rudolf Hübsch, pan Arnošt Polesi, pan Artur Simon a paní Rosalie Holomková si svoji smrt nevybrali. Byla jim určena, neboť se narodili v ,,divném století‘‘, kterým se prohnaly dvě nejstrašnější války a tito lidé byli odsouzeni k smrti díky svému původu.
Aby se ty strašné věci již nikdy neopakovaly, je třeba hrůzy holocaustu stále připomínat.
Letošní 11. ročník Jom ha-šoa měl podtitul Pomoc lidem v nouzi. Ožily tak příběhy lidí, kteří překonali vlastní strach a pomohli zachránit druhé. Někteří se stali Spravedlivými mezi národy. Jejich jména jsem pak s úctou četla v Jad Vašemu. Jak se praví v Talmudu - Kdo zachrání jeden lidský život, zachrání svět.
Čest památce všem obětem holocaustu. Stejně tak se s hlubokou úctou skláním před všemi těmi, kteří za cenu vlastního života, chránili životy druhých.
Ilona Jehličková, zastupitelka města Plzně za TOP 09
Uvedeno: Mladá fronta DNES, str. 16, Kraj Plzeňský
