Rozhovor s hydrobiologem a expertem TOP 09 na životní prostředí Jindřichem Durasem.

Soustava boleveckých rybníků je velkým plzeňským bohatstvím, o které je třeba pečovat

"Voda je pro nás lidi velmi důležitá. A to nemyslím jen na její pití. Není nad to strávit hezký den na procházce kolem vody. Člověk tím ovlivní svou celkovou fyzickou i psychickou kondici. Proto jsou pro nás důležité naše plzeňské řeky, nádrže i rybníky,“ říká hydrobiolog Jindřich Duras.

Rozhovor o Plzni a vodě nejde na začátku letní sezony asi začít jinak než boleveckými rybníky – oblíbenou rekreační oblastí Plzeňanů.

 Soustava boleveckých rybníků je pro nás, Plzeňany, nesmírně cenná. Celá lokalita je totiž ve velmi dobrém, přírodě blízkém stavu. V okolí rybníků má svá stanoviště mnoho druhů rostlin a živočichů, od brouků po motáka pochopa, který pravidelně hnízdí na Velkém Boleveckém rybníce. Důležitá je i výjimečně dobrá kvalita vody ve všech rybnících soustavy. To je něco, co nám závidí i Budějovičtí, kteří mají v okolí rybníků spousty, ale koupat se v nich nedá. O takové bohatství je třeba pečovat a moudře ho využívat. Například tlak developerů na blízké okolí rybníků je obrovský. Pokud ale necháme někoho přeměňovat naše společné přírodní bohatství na jejich osobní bohatství finanční, dojde k nevratným škodám. Podle mého názoru je nejvyšší čas zahájit diskuzi i o intenzitě využívání celého území. Mám za to, že není možné kdejakou hromadnou akci uspořádat ‚na Boleváku‘, protože každé území unese jen něco a pak dochází k jeho ničení. A ničení znamená ztrátu hodnoty pro všechny. V posledních dvou letech zde akce stíhala akci: obrovské hudební produkce, hromadné podniky běžecké a cyklistické.

Vy jste se už v minulosti vyjadřoval, že bolevecké rybníky bojují s nedostatkem vody a pomoci by jim mohlo lepší hospodaření s dešťovou vodou v Plzni. Ta by podle vás neměla z okapů stékat do kanalizace.

 Ano, kvalita vody v rybnících je velmi dobrá, ale překvapil nás její nedostatek. S ním nikdo nepočítal, a tak jsme i v Plzni zacházeli s vodou až trestuhodně marnotratně, stejně jako v jiných městech. Teď, když v ‚Boleváku‘ chybí zhruba metr vody, máme pádný důvod se zamyslet, co bylo špatně a jak to zlepšit. Celou čtvrtinu povodí Velkého Boleveckého rybníka zabírají zastavěné plochy. Nic z toho, co na tuto plochu naprší, neskončí v rybnících. Vše je pečlivě svedeno do kanalizace. A co voda, která spadne na střechy? Prakticky ze všech bytových domů je vedena vnitřkem domu a v suterénu se svod dešťové vody napojí na svod vody splaškové a steče taky do kanalizace. Tím je neštěstí dokonáno, neboť z poměrně čisté ‚dešťovky‘ vzniká znečištěná voda odpadní. Tu ale nejen že neumíme nijak využít, třeba pro zalévání vegetace, ale její likvidace nás stojí spoustu peněz. A co hůř. Za deště se vždycky část té silně znečištěné odpadní vody už do kanalizace nevejde a přepadá bez čištění do řeky. V roce 2018 z tohoto důvodu uhynulo v Berounce pod Plzní až pět tun ryb. Z toho, co jsem řekl, jasně vyplývají dva závěry. Za prvé je třeba se srážkovou vodou konečně moudře hospodařit. Aza druhé si musíme uvědomit, že napravit dřívější chyby není jednoduché ani laciné, vše bude trvat desetiletí a neobejde se bez podpory plzeňské veřejnosti.

Už vznikají plány, jak by mělo k nápravám dojít?

 Sucho přišlo velmi rychle a zásahy do rozsáhlých zastavěných území je třeba provádět s rozmyslem. Proto Plzeň zahájila práci na koncepčních studiích, právě s důrazem na řešení povodí boleveckých rybníků. Takže věci se pohybují kupředu, ale rychlá řešení po ruce prostě nejsou.

Další velkou plzeňskou vodní plochou je nádrž České údolí na druhém konci Plzně. Tam se ale lidé nevykoupají…

Nádrž České údolí byla vybudována jako rekreační, v provozu je od roku 1973. Kvalita vody v ní nikdy nebyla dobrá a nikdy nesplňovala požadavky na vodu ke koupání. Ani nemohla. Radbuza totiž přináší obrovské množství živin pro řasy a sinice. Zároveň se voda v nádrži velmi rychle obměňuje. To znamená, že živiny jsou neustále přitékající vodou doplňovány a přebytečná biomasa řas a sinic odtéká. V suchých létech je sinicový vodní květ z Českého údolí masově až v Berounce před Prahou. Takže Plzeň má velkou rekreační vodní plochu, kvůli které zaniklo krásné říční údolí, ale tato plocha se prakticky nedá využívat. Navíc vznikl na břehu areál Škodaland, kde se sice lze při pohybu zpotit, ale pořádně se vykoupat není kde. Co s tím?

Vy to asi víte. Problémem se zabýváte už dlouho.

Základní schéma řešení jsem navrhl už na konci 90. let minulého století. Pro zlepšení kvality vody se musí razantně snížit přísun živin, zejména fosforu. Toho ale nelze dosáhnout běžnými opatřeními, např. zlepšeným čištěním odpadních vod v povodí nádrže. Nezbývá tedy než vyčlenit nějaký prostor uvnitř stávající nádrže tak, aby nebyl pod vlivem znečištění, které přináší Radbuza. V tomto prostoru se ale bude muset vyřešit i obrovská vrstva bahna. Jako optimální se zdá oddělit hrází v nejhlubší části nádrže zhruba 20 hektarů vodní plochy, což je pro představu asi polovina Velkého Boleveckého rybníka, a tady udržovat dobrou kvalitu vody. Přitom hráz by měla být dostatečně široká a členěná tak, aby zde mohly probíhat rekreační aktivity. Na otázky týkající se použité technologie a také ceny celé stavební úpravy, včetně úprav rekreačních, odpoví studie proveditelnosti, která je právě zpracovávána. Osobně jsem pro realizaci tohoto projektu a dal bych mu přednost např. proti vybudování krytého akvaparku, jehož cena by nebyla zřejmě menší. V Českém údolí by se mohlo rekreovat daleko víc lidí než v uzavřeném bazénu. Výhodu bych viděl i v provázání Škodalandu s rekreací na vodní ploše.

Plzeň je také městem pěti řek. Jaký je jejich stav?

 Kvalita vody v našich řekách je celkem dobrá. Ale! To, co neumíme, tedy hospodařit se srážkovou vodou, poškozuje i naše plzeňské řeky. Za deště jednotná kanalizace všude takzvaně odlehčuje a do řek vstupuje s touto ‚odlehčenou‘ vodou obrovské znečištění od vlhčených ubrousků a použitého toaletního papíru přes živiny a zbytky léčiv a domácí chemie až po znečištění bakteriologické. A tohle nárazové znečištění se musíme naučit zvládat. Nejvíc by nás tady v Plzni měly zajímat dvě řeky – Úhlava, ze které pijeme, a Berounka, do které vypouštíme odpadní vody. Úhlava dostává za deště v jarním a časně letním období pravidelné dávky pesticidů ze zemědělských ploch. Kvůli tomu město Plzeň pořídilo speciální čištění vody přes filtry s aktivním uhlím. K tomu je ještě nutné brát v úvahu, že k nám po Úhlavě proudí ony po dešti ‚odlehčené‘ vody z dalších měst a obcí. Vodárnu máme v Plzni velmi moderní, takže pitná voda pořád odpovídá hygienickým standardům. V rámci těchto standardů je ale vždy dobré se držet v té lepší oblasti. K tomu ale potřebujeme mít v Úhlavě trvale vodu dobré kvality. Navíc, úprava znečištěné vody znamená samozřejmě zvýšené náklady. Berounka pak dostává za deště s ‚odlehčovanými‘ plzeňskými vodami velké dávky znečištění. Mělo by být naší základní zodpovědností chovat se lépe ke všem, kteří žijí po proudu. A totéž bychom měli požadovat od těch, co žijí na řekách nad námi.

 Jak ale snížit množství těch ‚odlehčovaných odpadních vod‘? Je to vůbec možné?

 Ano, je to možné, ale obtížné. Znamená to využívat moudře srážkovou vodu. Na každý metr čtvereční spadne za rok zhruba 500 až 600 litrů vody. To není málo. Aje dramatický rozdíl, jestli tuto vodu necháme projít kanalizací a chrstneme ji do řeky, nebo jestli ji využijeme. Mohla by být využita v péči o městskou zeleň, která má dnes obecně vody nedostatek. Zeleň, zejména stromy, mají schopnost zlepšovat městské klima. Jenže bez vody to nejde. Pro každé místo je třeba vymyslet vhodný postup. Někde je možné srážkovou vodu zasakovat, například prostřednictvím takzvaných dešťových zahrádek. Jinde může posloužit parkové jezírko. Vodu lze také ze zpevněných ploch svádět přímo do trávníků nebo ji zasakovat skrz propustné dlažby. A v některých případech je výhodné vodu jímat do velkých, třeba podzemních, nádrží a čerpat ji na závlahu později. Velmi užitečné jsou také zelené střechy, kde už ta nejjednodušší dokáže za rok zachytit a postupně odpařit asi polovinu vší spadlé vody.

Jste členem správní rady Nadačního fondu Zelený poklad, jenž se zaměřuje především na vzdělávací i praktické projekty pro děti. Proč je podle vás důležité, aby se děti neodcizovaly přírodě?

 Všechno, co je potřeba v oblasti životního prostředí zlepšit, vyžaduje lidi, co budou vědět, o co jde a co je k čemu dobré. Projekty pro děti mají nejen význam pro jejich vzdělávání, ale nějak se obvykle zapojí i rodiče, učitelé, někdy i část veřejnosti. Třeba lidé, co chodí okolo pěkně vyřešené zahrady s využitím dešťové vody. Jsme moc rádi za každého, komu nejsou tyhle věci jedno, ale naopak je ochoten věnovat kus svého úsilí, aby něco zlepšil. Třeba něco malého. Všechno má velký význam.

Jindřich Duras:

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, doktorský studijní program absolvoval na Biologické fakultě Jihočeské univerzity - Přednáší na Západočeské univerzitě v Plzni, je předsedou Komise životního prostředí Rady města Plzně - Jako odborník byl přizván také k projektům, jež mají zlepšit kvalitu vody v nádržích Hracholusky, Orlík, Hostivař v Praze a Jordán v Táboře a také ve Staňkovském rybníce poblíž Chlumu u Třeboně