Po článku otištěném ve včerejším vydání Plzeňského deníku a MF Dnes jsem se rozhodl zapojit do veřejné debaty o osudu významné části Plzně a to komplexu současného Kulturního domu popsáním snahy o regulaci zástavby v místě současného Kulturního domu.
Chci zde popsat můj názor z pozice architekta nominovaného spolu s dalšími kolegy technickým náměstkem do pracovní skupiny, která měla být poradním hlasem a spolupracovníkem Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně při tvorbě regulačních podmínek na novou zástavbu bloku mezi ulicemi Americká, Sirkova a Denisovo nábřeží.
Na základě naléhavé potřeby zpracování podmínek stanovujících určitá pravidla zástavby a veřejného prostoru pro významnou lokalitu blízko historického centra, jsme zpracovali obecné požadavky na objemy a výšky možné zástavby, na volné veřejné prostory, definovali jsme poměr „polyfunkčnosti“ objektů pro tuto oblast, kladli jsme důraz na pěší dostupnost a pohodlnost, snažili jsme se o takové dopravní napojení, které zachová a posílí kvality jediné investice do plzeňského nábřeží a současné podtrhne Americkou ulici jako městský bulvár a zohleďňovali další urbanistická a architektonická pravidla používaná při projektování měst či větších celků.
Současně jsme byli konfrontováni se zástupci investora společnosti Amadeus Real a jeho stavebním záměrem. Byl nám představen projekt, který vznikl bez jakýchkoliv regulací a tím pádem v podstatě bez zasahování ze strany města. Na společném jednání jasně zazněl cíl naší skupiny, a to že investor by měl na tyto regulativy počkat a reagovat na ně úpravou případně přepracováním projektu. Investor však upravoval projekt během tvorby regulativů bez jejich znalosti. Výsledkem je pro mě tatáž budova s relaxačním parkem umístěnným na hmotě vzduchotechniky nad dvěma podlažími parkování a nástin možnosti umístění galerijních a jiných kulturních akcí v současné hmotě stavby. Tyto úpravy ale nijak nereagují na koncepční požadavky definované v regulačních podmínkách. Stavba se dle mého názoru zcela nehodí do lokality nejen architekturou blížící se spíše nákupním střediskům na okrajích měst, měřítkem ve vztahu k městu i člověku, ale především nízkou škálou funkcí. Vytvořené regulační podmínky, o kterých budou hlasovat zastupitelé, nejsou v žádném případě útokem na žádného konkrétního investora a architektonický rukopis jeho projektantů, ale mají pomoci ke kvalitní zástavbě z pohledu funkčnosti města. I v architektuře totiž existují měřitelná a obecně platná pravidla, která je dobré u kvalitní architektury dodržovat. Proto jsme například stále připomínkovali bariérový přístup do pasáže z ulice Americká a zničení rekreační funkce nábřeží dvouproudou komunikací. Většina připomínek je proto v obecné rovině zahrnuta do regulačních podmínek.
Naše práce odvedená v této pracovní skupině bude zcela jistě hodnocena podle toho, co bude postaveno v řešené lokalitě, ale upozorňuji na fakt, že pokud nebudou tyto jakkoliv kompromisní podmínky respektovány zastupitelstvem a hlavně tvrdě vymáhány po investorech, neměla naše práce žádný smysl.
Toto také dokresluje fakt, že do regulačních podmínek byla na základě současného návrhu investora zahrnuta druhá varianta na dopravní obslužnost lokality a je součástí podkladů pro hlasování zastupitelstva. Pokud zastupitelé „skočí“ na povrchní úpravy a „ohýbání“ stávajícího projektu, pak není šance na kvalitní zástavbu.
Myslím, že velká část veřejnosti dala jasně najevo, že jí není lhostejné, jak se s městem, kde žije, nakládá. Není však povinností veřejnosti nacházet kvalitní řešení. To je povinností volených zástupců – zastupitelů. Ti by si měli uvědomit, že město není organismus na jedno volební období, a proto by měl být zájem o zpracování kvalitních dokumentů pro jeho tvorbu – kvalitní územní plán spolu s regulačními plány především na vybrané významné lokality.
