Je to rok, co Putin napadl Ukrajinu. Rok od toho, co jsme nevěřícně koukali na to, jak ruská vojska překračují hranice svobodného a suverénního státu. A rok od toho, co Západ konečně pochopil, že s teroristy se nevyjednává. Je to vleklá válka, kterou Ukrajina bojuje za nás za všechny. Pojďme si to připomenout, jak to ovlivnilo nás všechny a co jsme společně dokázali.
Česká republika přestala vydávat turistická víza ruským občanům jako první, následovali ostatní
země. Byli jsme v tomto lídrem a bylo to správně. Umožnit Rusům cestovat volně po Evropě v situaci, kdy tisíce Ukrajinců přišli o své domovy, bylo a je prostě špatně. Stejně tak jsme mezi prvními pomohli Ukrajině vojensky a finančně. Tato invaze sice dopadla i na nás v podobě vysokých cen pohonných hmot, ale ani to nás nedonutilo ohnout páteř.
Zároveň se zvedla ohromná vlna solidarity pro ukrajinský lid. Ukrajince jsme přijali mezi sebe. Vždyť v přepočtu na obyvatele jsme přijali nejvíce uprchlíků z Ukrajiny na světě! Díky všem, co jste pomáhali a pomáháte stále. Je to potřeba.
Ruská válka na Ukrajině se nese v duchu desítek prohraných bitev. A samotné Rusko čas od času volá po míru a ukončení války. Já jsem pro mír. Má však několik podmínek. Kreml musí vrátit území, které ukradl. Musí uhradit reparace za vše, co zničil včetně lidských životů. Povinností Ruska je vrátit do vlasti odvlečené děti a obyvatele Ukrajiny. Pokud se Rusko nadále bude chovat jako teroristický stát, nikdo s ním vyjednávat nebude.
Vzdejme hold ukrajinským hrdinům, vzdejme hold Ukrajině, která drží ruského medvěda od našich hranic. A nezapomeňme, že s Ruskem po dobrém jednat nelze. Sláva Ukrajině
