Řešme konkrétní problémy regionu místo věštění z koule

V posledním dubnovém čísle periodika Plzeňský kraj, který je vydáván a distribuován Krajským úřadem Plzeňského kraje, jsem uvítal, že je právě toto číslo věnováno problematice regionálního rozvoje. Se zájmem jsem si tudíž přečetl rozhovor s náměstkem hejtmanky Plzeňského kraje Ivo Grünerem, kde se mluví mimo jiné i o budoucnosti evropských peněz v Plzeňském kraji po roce 2013. Zaujalo mě zejména tvrzení, že dotace pro města a obce po roce 2013 končí. Nedalo mi, a musím proto uvést, že takové tvrzení je nyní značně předčasné. V současné době nemůže totiž nikdo v České republice vědět, jak bude evropská dotační (kohezní) politika, realizovaná prostřednictvím strukturálních fondů, v budoucím programovém období 2014 – 2020 vypadat. Je pouze pravděpodobné, že pokračovat bude i nadále, nevíme však jakou formou a v jaké podobě – jednání jsou teprve na začátku. V současné době všechny členské státy čekají až Evropská komise zveřejní svůj návrh revize rozpočtu EU. Stejně tak jako Pátou kohezní zprávu. Oba tyto dokumenty nám teprve nastíní, jakým směrem se bude předpokládaná kohezní politika ubírat. Zmíněné dokumenty budou ještě navíc podléhat dalšímu projednávání v rámci celé evropské sedmadvacítky. Je tedy v první řadě značně předčasné hovořit o nějakém konci dotací pro města a obce v Česku a nabádat obce k rychlému podávání žádostí do stávajících programů i za cenu braní si úvěrů. Doporučovat (a ještě k tomu dnes) obcím zadlužování je značně nezodpovědné.

Jak jsem byl však dále překvapen, když jsem se v zápětí dozvěděl, že pan náměstek nás na druhé straně ujišťuje, že evropské peníze „vlastně budou“, a to v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Bavorsko! Raději zcela opomíjím fakt, že programy přeshraniční spolupráce tvoří pouze 2,52 % celkového objemu strukturálních fondů EU, avšak i na tomto místě není přesně dané, jakou formou bude přeshraniční spolupráce v budoucnu realizována. Nemluvě o významu citovaného programu pro obce, které neleží v přímé blízkosti česko-německé hranice. Je nepochybné, že sbližování národů (v našem případě českého a německého) je ušlechtilou myšlenkou, ale objem finančních prostředků pro konkrétní potřeby obcí (zejména infrastrukturní projekty a základní občanskou vybavenost) je v celém Plzeňském kraji v oblasti přeshraniční spolupráce zanedbatelný. Mnohem lépe mohou obce realizovat své klíčové projekty prostřednictvím Regionálních operačních programů, avšak za předpokladu jejich efektivního a bezproblémového fungování. To, že byla kvůli podezření z podivných machinací kolem ROP NUTS II Jihozápad pozastavena realizace konkrétních projektů v obcích a nyní vlastně panuje „ticho po pěšině“, vnímám jako mnohem závažnější překážku k okamžitému řešení, než formulování nejasných vizí o budoucnosti strukturálních fondů v našem regionu po roce 2013. Možná by stálo za to zaujmout k celé záležitosti kolem ROP NUTS II Jihozápad jasný a pevný postoj a informovat veřejnost o dění a konkrétních odpovědnostech za vzniklou situaci, než předjímat budoucí architekturu kohezní politiky, která stejně nabude konkrétnější podoby až v horizontu příštích 3-4 let. Nejvíce postiženými jsou totiž žadatelé, kteří s realizací konkrétních projektů nemohou začít. Je také otázkou, zda nedávno nepochopitelně objevené peníze v krajském rozpočtu nepoužít nyní právě na financování smysluplných rozvojových projektů, než například nesystematicky hradit zdravotnické poplatky v krajských zdravotnických zařízeních.

Máme-li už hovořit o budoucích evropských dotacích pro obce v Plzeňském kraji, je potřeba v první řadě říci, že zájmem Plzeňského kraje bude v rámci debat o budoucnosti strukturálních fondů po roce 2013 jasně vymezit potřeby regionu, měst a obcí a poté usilovat o co největší alokaci prostředků z rozpočtu EU právě na ně. Nedělejme tedy předčasné závěry o „konci evropských peněz v kraji“ a věnujme se spíše aktuálním problémům. K budoucím otázkám pak přistupujme s promyšleným, komplexnějším a více systematickým řešením.