Nespokojenost čerstvých absolventů lékařských fakult s finančními podmínkami a s podmínkami, za nichž se připravují na atestaci, pronikla už i na silnou sociální síť, chcete-li médium, facebook. Poslední dobou se tímto médiem nesla hesla typu stávka, hromadná výpověď či odchod do zahraničí. Myslím si, že všechna tato hesla by měla smysl, pakliže by přinesla nějaké konstruktivní řešení.
Je třeba přiznat, že české zdravotnictví trpí opakujícími se chronickými problémy s financováním, které dopadá především na lékaře v podobě nízkých mezd za často velmi dobře odvedenou práci. S problémem financování také souvisí fakt, že se lidé dožívají čím dál více let a každý člověk si nárokuje kvalitní péči spojenou s nákladnou moderní medicínou. Za aktuálního systému financování zdravotnictví je tento stav v budoucnu neudržitelný.
Co by se mělo, dle mého názoru, ve zdravotnictví změnit?
Spoluúčast pacientů
Domnívám se, že zavedení ekonomicky rozumné spoluúčasti, která bude zohledňovat sociální spravedlnost a bude spočívat ve zpoplatnění výkonů v případech, které neohrožují pacienta na životě, povede k tomu, že se lidé budou více zamýšlet nad svým zdravím, prevencí před nemocemi a budou si svého zdraví více vážit. V části populace totiž přetrvává filozofie bagatelizující prevenci, ale v případě vzniku nepříznivého zdravotního stavu vyžadující někdy nemožný návrat do „původního“ stavu bez ohledu na možnosti a nákladnost léčby. Cíl spoluúčasti by měl být ekonomický, ale nepochybně i výchovný. Není možné se stovkou v kapse nakoupit zboží za dvěstě korun. Osobně bych uvítal i možnost připojištění.
Nepovedená vyhláška o předatestační přípravě
Od 1.7.2009 platí vyhláška MZd, která upravuje přípravu k atestaci. Do té doby platilo, že atestace v oboru vyžadovala 5 let odborné praxe a v tomto období absolvoval kandidát 3 měsíce praxe na chirurgii a 3 měsíce na interně. Podle stávající vyhlášky musí mladí lékaři, kteří se rozhodli pro obor očního lékařství, ORL (ušní, nosní, krční), neurologie nebo kožního, nastoupit na dva roky na chirurgii nebo na internu. Z pohledu zkušeného oftalmologa považuji v tomto ohledu vyhlášku za diskriminační a znechucující. Zástupci oftalmologické společnosti s jejím zněním také nikdy nesouhlasili. Paradoxem je, že mladý oftalmolog po uvedené praxi na chirurgii po návratu na mateřské oční oddělení by mohl provádět téměř 90% oftalmologických výkonů samostatně. Nedovedu si představit, na jaké odborné oční úrovni ?!
