Strana TOP 09 se nebojí říkat, že je nutné v našem státu hospodařit. Lidé jako Karel Schwarzenberg, nebo v Plzeňském kraji Jaroslav Lobkowicz, jsou hospodáři.
Slovo hospodář, hospodařit, už téměř zmizelo z našeho slovníku. A přitom díky rozumnému a dlouhodobému hospodaření patřily české země v 19. století a za první republiky k nejrozvinutějším zemím Evropy. Slovo neznamená jen zemědělského hospodáře. Má význam obecnější, ale není shodné s výrazem ekonom.
Hospodář je člověk, který přebírá majetek a hodnoty a je si vědom dočasnosti své správy i své zodpovědnosti za to, aby vše v pořádku předal dalším generacím. Má úctu k tomu, co bylo vytvořeno a snaží se to rozvinout. Ne riskantními operacemi „hop nebo trop“, ale pozvolnou drobnou prací. Nerad bourá něco, co bylo vytvořeno v minulosti, ale snaží se to opravit a nově využít. Je schopen šetřit a neprojídat vše v přítomnosti, aby zajistil investice do budoucnosti. Uvědomuje si, že největším bohatstvím je aktivita svobodných lidí. Snaží se mít dlouhodobě motivované zaměstnance s dobrými vztahy mezi sebou, kteří vědí, proč a na čem pracují.
Hospodář si cení svého dobrého jména i jména své firmy. Nedělá nic, co by jeho jméno poškodilo. Nestaví grandiózní velké stavby jen na odiv, postupuje pomaleji a jistě, rozkládá riziko, jde cestou postupného rozvoje, konsensu a kompromisu. Hospodář také ví, že rozvoj a majetek není konečným cílem jeho snažení. Je jen prostředkem k tomu, aby lidé žili v souladu ve společenství a v souladu s přírodním prostředím. Majetek proto musí zčásti sloužit mezilidské solidaritě a veřejně prospěšným snahám.
Opakem hospodáře je zlatokop. Chce získat „poklad“ a užít si ho teď hned a za každou cenu. Budoucí rozvoj ho nezajímá, chce okamžitý profit i za cenu zničení jiných hodnot. Zaměstnanci jsou pro něj jen lidské zdroje, které je třeba najmout a pak propustit. Jakékoliv metody dosažení zisku jsou pro něj možné, je nutné myslet jen na to, aby nebyl trestně odpovědný natolik, aby jej „zavřeli“. Libuje si v okamžité spotřebě, v krátkodobých akcích na odiv. O budoucnost se nestará, stejně by majetek po něm někdo promrhal.
Hospodářem nebo zlatokopem může být každý. Doma v rodině, v zaměstnání, ve firmě, v obci i ve státě.
Zdá se mi, že v mnoha městech a obcích, i v těch malých, jsou ve vedení hospodáři. Na takové obci to poznáte na první pohled. V drobném a středním podnikání jednoznačně převládají hospodáři a naštěstí se u nás vyskytují i ve velkých firmách či bankách.
V celostátní politice mám bohužel dojem, že v polistopadových letech převládala spíše zlatokopecká mentalita. Hospodáři se zde těžko prosazovali proti populistickým tlakům na okamžitou spotřebu, na okamžitý volební zisk, ať to stojí, co to stojí. Převedeme-li si hospodaření státu do rodiny – malý příklad.
Synovi v dospělém věku otec řekne: „Milý synku. Jdu do důchodu a tady ti tedy převádím dluh dva miliony. Za co? No pamatuješ, chtěl jsi tehdy zmrzlinu, já na ni neměl, tak jsem si půjčil. Chtěl jsi kolo, auto - to, co jsi hned rozbil, značkové oblečení, vybavení bytu, dovolenou, tak jsem si na tebe půjčil. No a s úroky to vylezlo nějak víc. Ale ty už si s tím určitě nějak poradíš.“ Takto to praktikuje náš stát a nám to už ani nepřipadá divné.
Strana TOP 09 se nebojí říkat, že je nutné v našem státu hospodařit. Lidé jako Karel Schwarzenberg, nebo v Plzeňském kraji Jaroslav Lobkowicz, jsou hospodáři. Dokazují to svým životem, správou majetku a podporou veřejně prospěšných aktivit. Proto chci svým dílem podpořit snahy TOP 09 o lepší hospodaření státu a o kultivaci vztahů lidí v něm. Pokud nás podporujících bude více, nebudeme se muset stydět před novými generacemi za to, že jsme se chovali jako onen otec z příkladu.
