Jak by vás charakterizovaly vaše děti?
- Tak krátce po narození maximálně výrazem tváře, převážně úsměvem samozřejmě. Ale už teď se snažím, aby mě syn mohl do budoucna charakterizovat jako nejlepšího tátu.
A koho vidíte v zrcadle vy?
- Někoho, kdo se nebojí riskovat a jde za realizací svých snů. Ke spokojenosti své i těch, na kterých mi záleží.
Proč jde člověk do politiky?
- Protože kde nic neuděláme, nic nezměníme a než abych nadával v hospodě u piva, raději budu nadávat v parlamentu. Jako zástupce mladých bych současně vnesl do politiky pozitivní aspekty, které jsou příznačné pro naší generaci.
Co v Parlamentu dokážete změnit?
- Díky svým zkušenostem bych rád přispěl k modernizaci státní a veřejné správy tak, aby vycházely maximálně vstříc potřebám občanů a reflektovaly možnosti informačních technologií 21. století.
Co je pro vás svoboda?
- Rovnováha mezi decentralizací moci, ochranou soukromí a svobodným užíváním přístupného, které by nemělo vést ke zločinu nebo zneužití a bylo v souladu se spravedlností.
Čím se v životě řídíte?
- Především chladnou hlavou. Ve věcech zásadnějších potom zkušenostmi těch, kteří jsou pro mě inspirací.
Večeře s Babišem nebo se Zemanem?
- Kdybych byl zvaný, zvolil bych Babiše. Doufal bych totiž, že mě pozve do své michelinské restaurace ve Francii. "Pigeon du Poitou" z menu zní celkem lákavě...
Kdo by měl být prezident ČR?
- Někdo, kdo netrpí závislostmi, kdo ví, že při audienci mluví britská královna první, kdo ví, že vysílání Českého rozhlasu mohou poslouchat i děti a konečně někdo, kdo nás povede k národní hrdosti.
Vaše největší neřest?
- Potlačený pud sebezáchovy. Tak, jako mě při sjezdu na lyžích nezastavily zlomeniny obratlových výběžků, nezastaví mě ani opoziční poslanec.
