Přešlap Martina Komárka komentátora MF DNES
Demokracie je krásná věc. A prezidentská volba velká švanda.
Zítra nám už Okamura ukáže, že je normální podepisovat celé archy jednou rukou. Doufá, že mu to Ústavní soud posvětí. Možná si k němu ještě vezme kožich, aby dokázal, že Ústavní soud je důležitější než kožichy, nebo aby se tvářil jako Leoš Mareš, protože na toho je i Ústavní soud krátký.
Uvidíme, zda na soud vyzraje a zda soud také nebude chtít dokázat, že je důležitější než Okamurův kožich, a neposune kvůli svému sněmování termín prezidentských voleb až na rok 2021, kdy může též nastat konec světa, když už se s tou předpovědí Karel May spletl.
Tu PRavou DEmokratickou Legraci si tedy užijeme. Bude to stejně zábavné, jako když hlavu státu volili naši zákonodárci, různě přitom mizeli, strašili se na záchodě, vráželi si nože do zad a ženy kandidátů pískaly jako punkerka nad povedeným kouskem.
Kdyby však prezidenta nedosazoval lid, ale Velký Počítač nebo Svrchovaný Rozum, bylo by vymalováno už teď. V celém pelotonu soutěžících je totiž jediný vhodný kandidát. Jistě není ideální. Ty ostatní ale převyšuje o tolik, že to je, jako by si Usain Bolt stoupl na start stovky na okresním přeboru.
Pokud to čtenář neví, dozví se to na konci.
Nejprve vyřaďme, ne soudně, ale rozumem a srdcem oba vedoucí pány. Miloš Zeman je sice chytrý, ale je to sobecký politikář a intrikán. Spolutvůrce hanebné opoziční smlouvy. I když sám neloupí, má ruce umazané od politického svinčíku až po kotníky. Ano, až po kotníky u nohou. Když byl premiérem, vykládal veselé historky, ale počínal si hrubě, pánovitě a necivilizovaně. Nabubřelá kampaň, kdy hlásá, že byl s námi tehdy a tehdy, a tváří se jako taťka hloupější poloviny národa, svědčí o tom, že se nezměnil. Takový prezident by byl pro Rusko požehnání, pro Česko pohroma.
Jan Fischer byl premiérem loutkové udržovací vlády. Mnoho nepokazil, poslouchal Topolánka na slovo a Paroubka na půl slova. Oproti Zemanovi vypadá víc jako Evropan. Jenže krom toho, že se dokáže hezky tvářit, nedokázal nic. Byl včas na správném místě. Je to Forrest Gump naší politiky. To štěstí mu přejme, tentokrát nesedlo na vola, ale na inteligentního člověka, jenže na prezidenturu je to zoufale málo.
Má cenu vůbec ztrácet slova nad většinou ostatních? Tedy ne jako nad lidmi a schopnými politiky či muzikanty, herci nebo dovozci Japonců. Ale jako nad důstojnými budoucími prezidenty republiky? Jiří Dienstbier či Vladimír Dlouhý (pokud bude vrácen do hry) jsou jistě talentovaní muži a možná za deset let se mohou vrátit do hry. Teď by ale na Hradě působili jako náhražky za skutečného prezidenta. Jako kasteláni, kteří na čas převzali řízení hospodářství, když je pán nemocen, zmožen vínem či na válečném tažení. Jediný kandidát má na to, aby v úřadě pomáhal propagovat republiku skoro tak jako Václav Havel. Někteří další by byli neutrální a mnozí stejná nebo větší ostuda než Václav Klaus.
A to i přesto, že je unavený. Přestože je ospalejší, než by měl být. Přestože trochu mumlá. Ba přestože svolil být klukem z plakátu, který pomůže Kalouskovi, aby se recykloval. Schwarzenberg má skvělou mezinárodní pověst. Je mužem pevných zásad, ale je zároveň prost nabubřelosti (navzdory svému rodu a majetku). Jeho přesvědčení o tom, že má vlasti sloužit, je možná trochu přetažené, ale nepředstírané. Ctí právo a nepsané zákony. Má noblesu a eleganci, ale i dost pokory.
Ať bude zvolen kdokoliv mimo něho, cizinci se zeptají: “Česko? Kde to je?” Když jim to vysvětlíme, zeptají se: “Kdo je tam prezidentem?” Když bude zvolen on, možná se podívají: “Aha, vy jste z té země, promiňte, jméno si nepamatuji, kde je prezidentem ten Schwarzenberg?”
