I když je v České republice registrováno více než 56 tisíc kódu (balení) léků, reálně se na trh dostane méně než 15% z tohoto množství. Pravděpodobně každý pacient se už mohl setkat s tím, že v lékárně neměli lék, který on potřeboval. Pokud se jedná o lék, pro který existuje tzv. generika, problém to není. Lékárník prostě nabídne jiný lék se stejnou léčivou látkou. Pokud však generikum není, musí pacient zpět k lékaři a hledat jinou alternativu. Důvodů těchto situací je několik. Jedním z nich je i reexport.
Reexport je v poslední době stále častější jev. Přestože výrobce nemá problémy s výrobou, léky v lékárnách nejsou. Léčiva jsou sice do České republiky dovezena, vzápětí ale putují za hranice. Reexportovány jsou hlavně takové léky, jejichž česká cena je nižší než cena v zahraničí. „To znamená, že reexportér nakoupí u nás léky levněji a v zahraničí je prodá za vyšší cenu. Za rok jsou z České republiky reexportovány léky za 3,6 miliardy korun, které pak mohou v našich lékárnách chybět,“ varuje poslanec a farmaceut Jiří Skalický. Nejčastěji jsou z České republiky reexportovány léky na onemocnění nervového systému, onemocnění krve a krvetvorných orgánů a také hormonální léčiva kromě pohlavních hormonů a inzulinů. Dohromady to jsou to téměř 4 miliony balení.
Nový zákon
Omezení, respektive zákaz vývozu je možné pouze vůči konkrétním lékům, a to v případě, kdy je při uskutečnění reexportu hrozí nedostatek léků a ohrožení zdraví pacientů v dané zemi. Proto vzniká právní úprava, která má výrobcům nově uložit povinnost hlásit dodávky do České republiky a reexportérům povinnost hlásit záměr lék vyvézt. Hlášení má vyhodnocovat Státní ústav pro kontrolu léčiv. „Ústav by měl být schopen na základě porovnání množství aktuálních zásob, minulých spotřeb a budoucích vývozů vyhodnotit riziko možného nedostatku léku,“ popisuje princip nového zákona poslanec Jiří Skalický. Od této právní úpravy odborná veřejnost očekává, že díky regulaci se podaří zlepšit reálnou dostupnost léků pro české pacienty.
S reexporty se ale nepotýká jen České republika, mají s nimi problém ve většině zemí Evropy. Protože ale pravidlo volného obchodování je jedním ze základních pilířů Evropské unie, nelze tento problém řešit plošným zákazem vývozu. Dalším řešením problémy by mohlo být stanovení jednotné ceny pro Evropu, což by ale kvůli rozdílnému systému financování zdravotnických systémů nebylo reálné. „Mohlo by se totiž stát, že léky na trhu sice budou, ale pro pacienty budou finančně nedostupné,“ upozorňuje Jiří Skalický.
Úhrady ze zdravotního pojištění
V České republice je více než polovina všech léčiv plně nebo částečně hrazena ze zdravotního pojištění. O úhradu z veřejného zdravotního pojištění žádají výrobci sami. Je jen na jejich rozhodnutí, zda o ni požádají, nebo zda lék uvedou na trh za plnou cenu. Většinou si však uvědomují, že bez úhrady by často nebyli konkurenceschopní. Spolu s úhradou léku z veřejného zdravotního pojištění je zákonem spojena i regulace cen na všech úrovních – od výrobců přes distributory až po lékárny.
Slovníček lékové problematiky
Léková problematika je poměrně složitým oborem. Stanovení cen léků, jejich registrace i cesta k pacientům může být pro laickou veřejnost nepřehlednou záležitostí. Také proto vznikl materiál s názvem „Slovníček lékové politiky“. Z popudu poslance Jiřího Skalického jej vydala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. „Cílem slovníčku je přispět k lepší informovanosti v lékové problematice. Už při příchodu do Poslanecké sněmovny jsem totiž zjistil, že při tvorbě zákonů souvisejících s léky by bylo velmi užitečné, kdyby zákonodárci – ale i úředníci a často i odborná veřejnost – měli přesný a jednotný výklad používaných pojmů a procesů tak, aby se v té „lékové džungli“ neztráceli,“ vysvětluje inspiraci ke vzniku slovníku poslanec Skalický. Slovníček lékové politiky lze stáhnout i na webových stránkách Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, kde může veřejnost hledat i další zajímavé informace.
Ondřej Müller, krajský manažer
